Je to však opravdu kostel, dokonce jeden z nejstarších na Moravě. Byl vystavěn a zasvěcen sv. Michaelu archandělu někdy koncem 13. století. Listiny, které uvádějí rok 1238, jsou zřejmé podvrhy, i když dost dobře nechápu, jaký mělo toto falšování tehdy účel. Podrobné informace, co, kdy a kde, lze vyhledat, takže se na kostelík můžeme podívat trochu z jiného pohledu.
Existují významná místa, kudy procházela historie, ale neosloví nás. Zakoupíme si vstupenku, vyposlechneme naučený text průvodce a zapomeneme. Senzitivní jedinci a milovníci záhad jistě vědí, o čem mluvím. O tom prazvláštním pocitu, který nelze změřit, zvážit, vyfotografovat. Přijdete na určité místo a prostě to víte. Vítochov patří mezi taková místa a nemusíte být ani předem informováni a nastraženi.
Na tomto mírném návrší bylo kdysi pohanské pohřebiště. Tato místa nebyla tehdy vybírána jen tak, prostě někde za vesnicí. Naopak. Takové místo bylo pečlivě voleno pohanskými kněžími, kteří znali přírodu a lidi nejspíš mnohem více než ti, kteří se nad nimi dnes pohrdavě usmívají. To věděla i církev, která musela být ve svých počátcích k lidem vstřícnější. Lidem nezakazovala navštěvovat posvátná místa jejich dědů, pouze z nich udělala symboly křesťanské. Tak tomu bylo i zde. Pohanské obětiště navštívil sv. Metoděj, majitele pozemku nechal pokřtít a ten z vděčnosti vystavěl svatyni.
Krásná legenda, která však není ojedinělá. Tuto legendu milují hlavně děti, protože se zde 5. července koná tradiční Cyrilometodějská pouť. Tento kostelík jsem navštívil s přáteli. Právě kvůli tajemným zkazkám, které ho provázejí. Nikoliv kvůli pouti, o té jsme vůbec nevěděli a byla milým překvapením. Pokud rádi mlsáte turecký med useknutý ze špalku, máte příležitost. Dorazili jsme opravdu pět minut po dvanácté. Mše už skončila a kostelík byl uzamčen. Začalo parádně pršet a my pátrali, kam se ukrýt.
Pak se ve dveřích objevil pan farář. Už byl na odchodu, ale když nás spatřil, pustil nás dovnitř. Počkal s námi, než se bouřka přežene. Za tu dobu jsme si stačili vyfotit kamennou křtitelnici i tajuplné fresky, ve kterých někteří hledají kosmologické symboly. Nic proti, je to zajímavé. Mne osobně však nejvíc zarazila podobnost těchto fresek s freskami v kapli na hradu Houska. Zvláště sv. Michael, s mečem v jedné ruce a váhami v ruce druhé. V kostelíku lze zakoupit i pohlednici, zisk jde na jeho údržbu a opravu. Tato církevní stavba spadá pod farnost Bystřice nad Pernštejnem, a proto je lepší se předem informovat, kdy bude kostelík otevřen. Zcela jistě to bude však 5. července. Neváhejte, bude to opravdu krásný zážitek.
