Historický vlak jezdí na trati S8 dnes už jen výjimečně. I když jej vystřídaly moderní soupravy, výhledu z okýnka na strmé kamenné útesy a třpytící se Sázavu neubraly nic na kráse. Monumentální kamenný viadukt, přes který vlak přejíždí, je ostatně zlatým hřebem vycházky.
Jděte po žluté
Trasa výletu začíná hned u vlakové stanice Jílové u Prahy a provází ji celou cestu žlutá turistická značka. Po pár desítkách metrů klesá cesta chatovou osadou do nezpevněného srázu, stezka je tam ale dost široká. Poté pokračuje po silnici až k Sázavě, kde za příznivého stavu vody vodáci zdolávají menší jez. Je tu dobrý přístup k vodě, takže se v ní mohou vyřádit i děti. Za další zhruba kilometr dojedete pod známý Žampašský most.
Nejvyšší v Česku
Tento majestátní kamenný železniční viadukt je hned po svém švýcarském bratrovi vůbec druhý nejvyšší ve střední Evropě (42 metrů). Most tvoří sedm oblouků s rozpětím 12 metrů. Stavba viaduktu trvala 2 roky, dokončen byl roku 1900. Na stavbě tenkrát denně pracovalo kolem dvou stovek italských dělníků, kteří měli s podobným typem staveb zkušenosti z Alp.
Do ruky lampu
Od mostu jdeme lesem dál po úzké silnici, podél Kocourského potoka až k první štole, Sv. Antonína Paduánského. Prohlídku je ale nutné objednat o pár metrů výše u štoly Sv. Josefa. Štola svatého Antonína nebyla elektrifikována, takže kromě helmy dostanou návštěvníci do ruky vlastní hornickou lampu. Po sedmi žebřících potom vylezou původním komínem z více než 250 let starého dolu. Štola svatého Josefa je už méně dobrodružná, co se týče přístupu do ní, ale i tady 200 metrů dlouhé chodby stojí za prozkoumání.
Zlaté vábení
Od štol stále podél potoka mírně stoupáme. Během tohoto úseku je možné doplnit zásoby vody v jednom z několika pramenů s průzračně čistou osvěžující vodou. A pokud budete mít štěstí, přesvědčíte se o tom, že touha po zlatých hrudkách je patrná i dnes. V Kocourském potoce se totiž stále dá narazit na zlatokopy rýžující zlato (viz fotogalerie). Na rozcestníku je pak možné se rozhodnout, jestli zvolit menší zacházku na volně přístupnou rozhlednu Pepř nebo pokračovat po žluté zpět do Jílového.
Dále trasa pokračuje podél pole neudržovanou alejí a míjí dnes už neexistující zámek Včelní Hrádek. Dodnes jsou alespoň po pravé straně patrné rozvalené obvodové zdi hospodářských staveb. Majitelem tvrze Hrádek byl svého času i alchymista Eduard Kelley. Místo ale nese název po Karlovi Josefu z Bienenberku, který zde nechal na konci 18. století postavit zámek. Zchátralý objekt byl ale roku 1990 zbořen. Posledních pár stovek metrů se můžete kochat nádhernými pohledy do krajiny, až se cesta nakonec stočí zpět na menší silnici vedoucí na vlakové nádraží.
