Lidé si před Vánoci srdečně přejí „Šťastné a veselé!“ Ovšem, to je milé, ale jak pro koho? Pro milion a půl kaprů, kteří každoročně zažívají brutální šok už při samotném výlovu a následném transportu do sádek asi ne.
A už vůbec ne pak, když je po desítkách hodin čekání, kdy jsou těsně namačkaní jeden na druhém, čeká nekompromisní palička, kterou je omráčí, a ostrý nůž, který jim prořízne žábry. Kolem stříká krev, jsou od ní potřísněni jak rybí „zabijáci“, tak nože i špalek, kde se celý ten masakr odehrává.
A pokud si nakupující dá tradiční vánoční rybí mrtvolku do tradiční síťovky, můžete na kapky temně rudé krve narazit prakticky kdekoliv – na chodníku, v dalším obchodě nebo dokonce i ve výtahu. Některé babičky a dědečkové radostně ukazují svým vnoučátkům kapříky i to, co se jim pak kvůli oslavě Ježíškových narozenin děje, jiní prarodiče se jim naopak obloukem vyhnou. Ze stejného důvodu.
A to si představte, kdyby ta mlčící rybí ústa mohla křičet. Kdo ví? Možná, že když někdo na vlastní oči uvidí to zbytečné zabíjení i vše okolo, co to obnáší, třeba se nad tím zamyslí víc do hloubky a pak shledá, že podobné praktiky jsou ve 21. století opravdu neobhajitelné, jak tvrdí radní Zábranský. Stejně jako kdyby se zašel podívat například na jatka nebo do drůbežárny.
Nebo ne?
