TO MI HLAVA NEBERE: Nemůže, nebo nechce?

27.5.2022
Jitka Kačánová

Podle statistiky ministerstva vnitra bylo k 19. květnu na území hlavního města přes 80 tisíc držitelů víz za účelem strpění. Drtivou většinu z nich tvoří uprchlíci z Ukrajiny. To je opravdu hodně a do solidární pomoci jsou zapojeny tisíce dobrovolníků i úředníci vládních či samosprávných institucí.

Proč se ale potom nedaří udělat něco s humanitární katastrofou na hlavním nádraží? Se spícími dětmi na dlaždičkách oprýskané chodby, kterou od hučící magistrály dělí jen tenká zeď? Se stovkami dospělých sedících na sbalených taškách a čekajících na pofiderní štěstí, kvůli kterému se před časem vydali ze Zakarpatské Ukrajiny na tisíc kilometrů dlouhou cestu, na jejímž konci je zatím nic velkolepého nepotkalo?

 

TO MI HLAVA NEBERE: Pošlete je Orbánovi!

 

Může být, že štědrá dlaň státu a města se před nimi zavřela schválně? Že ochota pomoci potřebným v jejich případě narazila na svůj strop? Že ti, kdo pomáhají, pochopili, že pokud bude příliš snadné dávky zneužívat, budou tu za chvíli další tisíce „pseudouprchlíků“?

A jen o tom nikdo nechce mluvit nahlas, z obavy ze všudypřítomné hrozby obvinění z rasismu? A že těch pár dětí spících v otřesných podmínkách na zemi je v jejich očích přijatelnou cenou za nevyřčené stanovení hranice mezi lidskou dobrotou a zneužíváním??

 

TO MI HLAVA NEBERE: Hlavně slušně!



Nepřehlédněte