Iluze o dokonalosti božího díla vzaly za své s objevem dalekohledu, v roce 1608. Objev slunečních skvrn přišel velmi záhy, o necelé tři roky později. Astronomům současnosti se ježí vlasy hrůzou, protože jejich první pozorování bylo naprosto proti všem zdravotnickým poučkám a bezpečnosti.
Ten pán a objevitel se jmenoval Johannes Fabricius. Jeho otec byl německý farář, nicméně vědy mu nebyly cizí. Korespondoval s Tychonem Brahe a později s Keplerem, i jinými učenci. Syna poslal na studia medicíny do Wittenbergu, ale on raději přešel na univerzitu v holandském Leidenu. Odtud si také domů přivezl první dalekohled. Sluneční skvrny objevil čirou náhodou. Jen díky mizerným technickým vlastnostem a nízké světelnosti přístroje nepřišel o zrak přímým pozorováním Slunce.
Pozorování skvrn zdokonalil německý jezuita, astronom a matematik Christopher Scheiner (1575 – 1650) projekcí na desku s bílým papírem. Dalekohledy už byly také dokonalejší.
Ty první, které tvořila spojka a rozptylka, se k něčemu podobnému vůbec nehodily. Keplerův dalekohled, tvořený dvěma spojkami sice obraz převracel vzhůru nohama, ale to bylo pro pozorování oblohy lhostejné. První, kdo se ozval a komu se to nelíbilo, byla pochopitelně církev. Božské Slunce a skvrny? To je dílo ďábla. Na rozdíl od otáčení Země kolem osy a oběhu kolem Slunce, byl však toto jev, který bylo vidět, a nedal se popřít.
Co to vlastně je ta sluneční skvrna? Ano, je to chladnější místo na slunečním povrchu, ve fotosféře. Okolí skvrny je asi o dva tisíce stupňů teplejší. Jistě jste někdy viděli svařování elektrickým obloukem. Kukla a černé sklo. Teplota tohoto oslňujícího úkazu je 4000 °C. Přesně takovou teplotu má sluneční skvrna a mimo sluneční kotouč by zářila úplně stejně.
Pokud se nyní domníváte, že naše hvězda vyhasíná, a proto chladne, není to pravda. Vysvětlení je následující. Termonukleární reakce v jádru Slunce přenášejí svoji energii k povrchu nejdříve zářením. Ve vzdálenosti asi dvě stě tisíc kilometrů se tento přenos zářením změní na přenos konvekcí. Promícháváním. Úplně stejně, jako se chová voda v hrnci na plotně. Horká stoupá ke hladině, předá energii a vrací se dolů pro novou porci energie. Skvrnu vytvoří porucha v magnetickém poli Slunce. Jeho nepravidelnosti zpomalí nebo zastaví proudění žhavých hmot k povrchu a vzniká chladnější místo, které vydrží někdy hodiny, někdy i dlouhé dny a týdny.
Některé skvrny jsou opravdu kolosální, vešlo by se do nich několik Zemí. Zdaleka však ještě o sobě neprozradily všechna tajemství. Takže až budete pozorovat sluneční skvrny, pouze nepřímo, prosím. Jde o vaše zdraví.
