Pravoslav František Kotík přišel na svět 1. května 1889 ve Slabcích u Rakovníka č. 60 v rodině učitele Bohumíra a jeho paní Johanny.
V letech 1908 – 1912 studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze u Emanuela Dítěte, Karla Vítězslava Maška a Jakuba Schikanedera. Složil ještě zkoušku na Akademii výtvarných umění v Praze u Jana Preislera. To ho opravňovalo k vyučování na středních školách, ale studií na AVU se vzdal.
V letech 1913 až 1939 postupně působil jako učitel na středních školách
v Turnově, Nové Pace, Praze, v Mladé Boleslavi a od roku 1932 zase v Praze.
V roce 1919 a částečně ještě 1920 vlastně neučil, onemocněl tuberkulózou, ze které ho vyléčili lékaři nemocnice v Mladé Boleslavi.
Poprvé vystavoval v období 1909/10 v Topičově salónu pod jménem P. Kraus.
Zpočátku bylo jeho dílo ovlivněno fauvismem a expresionismem.
Ve dvacátých letech se přiklonil ke geometrizujícímu kubismu, později k novoklasicismu.
Kotíkovy grafické práce a ilustrace (dřevoryty, lepty, litografie) zobrazují sociální a intimní témata.
Samostatně vystavoval poprvé roku 1927 v Praze v Rudolfinu (kresby, kvaše, tempery), pak v Mladé Boleslavi (1928), což byla první velká samostatná výstava (63 vystavených prací).
Od této doby bylo uskutečněno přes padesát samostatných výstav v Čechách a na Moravě.
V posledních letech se na trhu s uměním objevují falzifikáty jeho děl.
Spolkový život asi nebyl nejsilnější stránkou malíře, byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes, pak členem Umělecké besedy. V roce 1925 malíři Karel Holan, Miloslav Holý, Pravoslav Kotík a sochař Karel Kotrba založili skupinu Ho Ho Ko Ko, která byla pojmenována pojmenována Sociální skupina.
Pak se vrátil do Mánesa, byl vyloučen, znovu přijat a pak byl Mánes v roce 1956 rozpuštěn…
Od politiky k bulváru – v červnu 1914 se Kotík v Turově oženil s místní dívkou Boženou Šrajerovou. Jejich syn Jan (1916 v Turnově – 2002 v Berlíně) je znám jako malíř. Vnuk Pravoslava Petr Kotík (*1942 v Praze) je znám jako dirigent a hudební skladatel, pravnuk Tomas (*1969 v Praze) jako sochař, malíř a hudebník a Jan Jakub (1972 v Buffalu, USA – 2007 v Praze) coby rockový bubeník.
Přes Petrovu manželku, kurátorku moderního umění Charlottu rozenou Pocheovou (*1940 v Praze), je rodina spjata s rodem Tomáše Garrique Masaryka.
V Praze Kotíkovi bydleli ve Střešovicích U páté baterie 1, (na opačném konci ulice je vila architekta Rotthmayera), alespoň krátce před válkou.
V letech okupace byl umělcovým letním útočištěm Pařížov na Čáslavsku.
V padesátých letech žil Pravoslav Kotík v izolaci, až do roku 1958 nesměl vystavovat. V tomto období se na jeho obrazech začala objevovat i nefigurativní témata.
„Měl jsem rád Cézanna, Picassa a ještě více Braqua, působil na mě i Matisse, lecos z expresionismu a snad i z dadaismu, ale především tu byl můj vztah k české gotice. Jsem si toho velmi jasně vědom, náznaky gotického cítění provázely celý můj vývoj, přecházely z jedné periody do druhé. To gotické mám kdesi hluboko v sobě,“ zapsal si Kotík při oslavách svých 75. narozenin.
„Z našich malířů na mě velmi působil Kubišta, hlavně svým umělecky morálním postojem, svou houževnatostí, s jakou šel za svým programem, svým úsilím najít něco nového a hledat sám sebe.“
Patrně k jubileu obdržel vyznamenání Za zásluhy o výstavbu, o rok později (1965) byl jmenován zasloužilým umělcem.
Když mu to ČFVU oznámil dopisem, Kotík odvětil: „Žádné vyznamenání nemůže podle mého názoru pravděpodobně určit skutečné umělecké hodnoty, žádný kybernetický stroj je nespočítá. Jen čas je neúprosným řešetem pro umělecké hodnoty.“
Život malíře skončil 14. ledna 1970 v Praze.
Pohřben byl tuším na Malvazinkách, byť tento pohřeb správa hřbitovů nemá v záznamu.
Zdroj: Rabasova galerie v Rakovníku
