mapa regionů
zavřít mapu
Pokud se jmenujete Horymír, máte smůlu. Ten, kdo se řídí striktně kalendářem, může svůj svátek slavit jen jednou za čtyři roky. Na občanský průkaz si počkáte do šedesátky a plnoletí budete o dvanáct let později. Přestupný únor je velmi zvláštní den. Berlička, podpírající kalendář, který pokulhával až do gregoriánské reformy.
Pro nás je tento den důležitý i na té nejvyšší, státní úrovni. 29. 2. 1920 byla totiž přijata Ústavní listina Československé republiky. Znovu po třech staletích vznikla listina, pod kterou nebyla podepsána Vídeň. Nic lidského bohužel není dokonalé a i v tomto dokumentu se objevila fatální chyba, která po osmnácti letech mladé republice zlomila vaz. V ten den na to však nikdo nemyslel, ten článek se zdál velmi rozumný a pragmatický. Nebyl domyšlen, protože se opíral o něco, co nikdy neexistovalo. Národ československý. Bolavé místo. Češi i Slováci tvořili jediný národ. Byla to tehdy nutnost, protože i malá násobilka říkala, že v novém státě je více Němců než Slováků. Národ českoněmecký by nemohl navrhnout ani ten největší šílenec, zatímco národ československý, to už neznělo tak zvráceně. Příslušníků československého národa už bylo více, než byly tři miliony Němců na území republiky Československé a tvořily potřebnou dvoutřetinovou většinu. Přes veškeré nedostatky tato ústava platila až do devátého května 1948, kdy ji nahradila ústava, prosazená komunisty.
Přes veškeré nedostatky to však byla ústava, která v pozdějších letech opravdu vytvořila ostrůvek demokracie ve střední Evropě. První článek preambule byl doslova opsán z ústavy USA, pouze slova, lid USA, byla nahrazen slovy, národ Československý. I člověka, který se jinak o politiku blíže nezajímá, mohou rozdíly v té dnešní, proti té minulé, zaujmout. Národní shromáždění se dělilo, tak jako dnes, na Poslaneckou sněmovnu a Senát. Volit do Sněmovny mohli všichni, kteří dosáhli 21 let a poslanec nemohl být mladší než třicet let. Mandát nebyl čtyřletý, ale šestiletý. Do Senátu byly podmínky ještě tvrdší. Aktivní volič od 26 let a senátor nemohl být mladší 45 let. Volby byly povinné a volební právo bylo odebráno vojákům a policistům. Kandidovat na prezidenta jste mohli od 35 let.
Jak už jsem zmínil výše, jablkem sváru nebyl jen národ československý, ale i jazyk československý, který byl státní, oficiální a povinný. Ústava sice zaručovala, aby v těch částech republiky, kde je menšinový jazyk rozšířen aspoň mezi dvaceti procenty obyvatelstva, mohli být například žaloby k soudu napsány tímto jazykem. Vzdělávání na školách mohlo být v jazyce národnostní menšiny, pokud počet rovněž převýšil dvacet procent. Nicméně vzdělávání v jazyce československém bylo povinné, i kdyby menšina tvořila ve městě či celé oblasti třeba devadesát procent obyvatelstva. O tom, v jakém jazyce se budou psát úřední listiny, či jazyk na železnici, se už vůbec nediskutovalo. Nesmíme na dobu před téměř sto lety hledět očima dneška. Tehdejší státní uspořádání bylo vytvořeno s těmi nejlepšími úmysly, ale s mnoha nešťastnými chybami, které mezi obyvatele republiky Československé zasely mnoho hořkosti a zla. Jejich následky pociťujeme dodnes.
