Rakousko-Uhersko nejprve zaznamenala značné ztráty, 150 000 vojáků, když 22. března kapitulovala od podzimu obléhaná pevnost Přemyšl. Dalších 600 000 mužů bylo ztraceno v Karpatech. Množily se případy přeběhů a vzdávání se rakousko-uherských vojáků nepříteli, a to dokonce celých jednotek najednou, jako třeba 3. dubna tří praporů pražského 228. pluku. Koncem května téměř zanikl mladoboleslavský 36. pěší pluk. Nebyla to jen česká „specialita“, stejně se chovali i Němci a další. Horšila se také hospodářská situace v bojujících státech.
Na východní frontu proti Rusku přesto Rakousko-Uhersko a Německo soustředily značnou vojenskou sílu, německou 11. armádu o deseti divizích čítajících přes 100 000 pěšáků, 3 000 jezdců a 600 děl a rakousko-uherskou 4. armádu, čímž dosáhly nad nepřítelem početní převahu – měly 2x více mužů, 3x více kulometů, 5x více děl.
Bitva u Gorlice začala 1. května 1915 dělostřeleckou přípravou trvající 24 hodin, druhý den následoval útok na ruské zákopy. První průlom, široký 16 kilometrů, se podařil ihned toho dne, zákopy nepřítele však byly většinou prázdné, protože Rusové o ofenzivě věděli a včas se stáhli. Soustředěný útok obou armád pokračoval i v dalších dnech, 7. května dosáhl ruského druhého obranného pásma a Rusové ustoupili až za řeku Stan a Dněstr. 3. června byla znovu získána pevnost Premyšl, 22. června padl Lvov a 26. srpna Brest.
Celkem rakousko-uherské a německé vojsko postoupilo do konce srpna až o 500 km a Rusko ztratilo rozsáhlá území – Halič, Polsko, celou Litvu, Lotyšsko a částečně Bílou Rus. Zároveň však v tomto období, 23. května 1915, otevřela proti Rakousku-Uhersku a jeho spojencům novou frontu Itálie, a to v Alpách a na pobřeží Jadranu.
Do tohoto konfliktu, jako již do mnoha předchozích, se zapojili Češi na obou stranách. Na ruské frontě to byla tzv. „Česká družina“, z níž později vznikly čs. legie. Specializovala se především na průzkumné operace. I když její příslušníci svým velitelům správně hlásili přítomnost německých vojsk u Gorlice a postup příprav na ofenzívu, ruské velení nevzalo tyto informace v potaz a hlavní úder očekávalo z jiného směru, na levém křídle svého uskupení.
Po Gorlici byl na památku pojmenován největší sál na Vyšehradě o rozměrech 330 m2 a výšce 13 metrů.