Počáteční oficiální příčinou celé války byl diplomatický úspěch francouzského prezidenta Ludvíka Napoleona Bonaparteho (1808 – 1873), kdy turecký sultán Abdülmecid I. (1823 – 1861) svěřil Francii správu křesťanských chrámů v Jeruzalémě. Tradičně však tato funkce náležela Rusku, čili ruský car Mikuláš I. Pavlovič (1796 – 1855) se tím cítil velmi pobouřen.
V pozadí celého konfliktu a jeho hlavním důvodem však byl neméně tradiční nápor Ruska na jih, k teplým mořím, který se datuje již od dob cara Petra I. Podle ruského cara (1796 – 1855) bylo Turecko tehdy již „mrtvým mužem“. Kdysi mocnou říši, před jejímiž vojsky se Evropa třásla po několik staletí, spěla nyní k rychlému úpadku. I když ještě vládla na značně velkém území v Asii a Evropě, vzmáhal se v ní národně osvobozenecký boj porobených národů. Řekové tak například během osvobozenecké války roku 1830 tureckou nadvládu svrhli a vybojovali si samostatnost.
Mikuláš I. tehdy nevyužil tuto šanci posílit postavení Ruska a Řeky v boji nepodpořil. Sledoval jiný strategický cíl – dobýt Cařihrad (Istanbul) a ovládnout mořské úžiny Bospor a Dardanely, jimiž prochází jediná námořní trasa spojující Černé moře se Středozemním. Samotná Krymská válka začala 5. října 1853 na Balkáně, kde Ruská vojska obsadila turecká vazalská podunajská knížectví, Valašsko, dnes náležející k Rumunsku, a Moldávii. V listopadu Rusko pokračovalo útokem své námořní flotily na turecké námořnictvo, které v Sinopském zálivu v turecké části Černého moře fakticky zničilo.
Francie a Velká Británie vyhodnotily situaci jako vážnou a vyslaly do Černého moře své flotily, aby Turecko podpořily. Británie takto do této války poslala celkem 25 000 mužů a Francie 30 000. Cílem těchto jednotek se v září 1854 stal společný útok na hlavní ruskou námořní základnu v Černém moři – Sevastopol. Během postupu k městu došlo k bitvě u Almy, kde byla carská vojska vedená knížetem Menšikovem poražena.
Do dějin vojenství se potom 25. října 1854 tragicky zapsal střet u Balaklavy, kde britský velitel lord Raglan poslal lehkou brigádu jezdectva, vyzbrojenou kopími a šavlemi omylem proti nesprávné dělostřelecké baterii. Chtěl, a to zcela správně, zaútočit na baterii, kterou právě Rusové vydobyli od Turků a která momentálně nebyla připravena k boji. V důsledku nedorozumění však britské jezdectvo zaútočilo čelně proti jiné nepřátelské baterii, která však byla v plné bojové pohotovosti a měla už i děla zamířená na určité body v terénu. Brigáda sice nebyla úplně zničena, ale po dělostřelecké palbě ze tří stran měla strašné ztráty – 118 mužů bylo zabito, 127 zraněno a asi 60 zajato. Po přeskupení se ukázalo, že dál na koních může pokračovat jen 195 mužů, protože 335 koní bylo rovnou zabito nebo muselo být utraceno.
Tento dílčí úspěch Rusku ale nakonec stejně příliš nepomohl. Po jedenácti měsících obléhání padl Sevastopol a anglo-francouzská vojska získávala stále větší převahu. Když roku 1855 zemřel car Mikuláš I., hlavní strůjce konfliktu, začala se válka chýlit ke konci a v Paříži se za účelem jejího formálního ukončení sešel mírový kongres. Podle dohody, která z něj 30. března 1856 vzešla, se Rusko muselo vzdát ve prospěch Turecka města Karsu ve východní Anatolii a území Budžaku v tzv. Besarábii v jihovýchodní Moldávii. Naopak Turecko a jeho spojenci se zavázali opustit všechna ruská města a přístavy obsazené spojeneckými vojsky, tj. Sevastopol, Balaklavu, Kamiš a Jevpatoriji. Ruský car a turecký sultán se zavázali uznat neutralitu Černého moře.
Krymská válka, která se nás dotkla jen okrajově, byla dosti velkým konfliktem a zahynulo v ní na 600 000 osob, z toho 375 000 na straně Turecka a jeho spojenců. Z tohoto celkového počtu ale asi jen 100 000 mužů (jedna šestina) padlo přímo v boji, ostatní zemřeli v důsledku nemocí vyvolaných tamní katastrofální hygienickou situací, kolapsem zásobování a kruté ruské zimy roku 1854 – 1855.
Literárně zážitky z Krymské války zpracoval ve svých Sevastopolských povídkách L. N. Tolstoj, který tehdy sloužil v armádě právě v obléhaném Sevastopolu. Jméno lorda Raglana přežívá dodnes v pojmenování pláště (raglánu) s klínovitě vsazenými rukávy (tzv. raglánový rukáv).
