Autorkou plastiky je akademická sochařka Martina Hozová. Jejich návrh vybrala odborná komise jako vítězný v rámci výtvarné soutěže, která byla vyhlášená v roce 2014 a zúčastnilo se jí třicet sedm tvůrců.
Spojení litiny a vodovodních trubek Jednotlivé části vějíře jsou odlity z šedé litiny, tento v minulosti hojně používaný materiál doplňují ryze moderní instalatérské trubky, z nichž je vytvořený mělký reliéf a žebroví, připomínající skladbu vějíře. Rezavá patina symbolizuje zašlou slávu Habsburků.
Velmi důležitá je také funkční stránka díla. Fontána bude v horkých dnech ochlazovat a zlepšovat mikroklima ve svém okolí.
Plastika byla technicky náročná na realizaci, jejím spoluautorem a zároveň autorem technického řešení je životní partner sochařky Jan Paclík.
Byla vyrobena s podporou firmy MCAE Systems, jednotlivé segmenty byly odlity v jihomoravské Slévárně Kuřim.
Autorem navazující technologické části je Jan Kuneš a celkové architektonické řešení jižního předpolí Písecké brány navrhl Klement Valouch.
Žofie Marie Josefína Albína Chotková (1868 ve Stuttgartu – 1914 v Sarajevu) byla vnučkou hraběte Karla Chotka, příslušníka staročeského šlechtického rodu Chotků z Chotkova a Vojnína, který byl rakouským úředníkem, který se jako nejvyšší purkrabí Království českého významně zasloužil o rozvoj Prahy. Hrabě Karel Chotek vešel ve známost především svým urbanistickým počinem – stavbou takzvané Chotkovy silnice, která výrazně zlepšila přístupnost severního předpolí tehdejší Prahy. Nechal parkově upravit sousední pozemky, kde vznikl v podstatě první pražský veřejný park – Chotkovy sady, s krásnými výhledy na Prahu a Pražský hrad.
Mladá Žofie byla dvorní dámou Isabely de Croy, manželky rakouského arcivévody Bedřicha Rakousko – Těšínského (známého též jako Markýz Gero ze Slezských písní Petra Bezruče). V této pozici se seznámila kolem roku 1896 s rakouským arcivévodou Františkem Ferdinandem d´Este, který byl po tragické smrti císařova syna, korunního prince Rudolfa, následníkem habsburského trůnu. Oba dva se do sebe zamilovali a začali si tajně dopisovat.
Vztah následníka trůnu s obyčejnou dvorní dámou poté způsobil u vídeňského dvora společenský skandál. Jejich láska byla ale nakonec silnější než všechny překážky a tabu rodové nerovnosti, a tak císař František Josef I. nakonec jejich sňatek povolil. Následník trůnu se ovšem musel vzdát jakýchkoliv nároků na trůn pro své potomky. Svatba proběhla 1. června 1900 v Zákupech a nezúčastnil se jí nikdo z císařské rodiny. Žofie byla sice císařem povýšena na kněžnu z Hohenbergu, ale po celý zbytek života musela snášet ponížení při všech ceremoniálních událostech dvora, kdy ani nemohla vystupovat po boku svého manžela.
I proto žili manželé v ústraní na zámku Konopiště, který dal Franz Ferdinand přestavět a vytvořil zde harmonické prostředí pro svou rodinu, do které brzy přibyly tři děti, Žofie, Max a Ernst. Prvním společným vystoupením následnického páru byla cesta Františka Ferdinanda na vojenské manévry do Sarajeva, kde se oba stali oběťmi atentátu, spáchaného bosensko-srbským politickým aktivistou Gavrilo Principem. Tato tragédie byla podnětem k zahájení první světové války a postava hraběnky Žofie se tak stala významnou osobností nejen českých, ale i světových dějin.
Zdroj: Šestka
