Plánek létajícího kola dnes už žádného kluka nenadchne. Natož, aby vstal od počítače, a šel za soumraku hledat Stínadla. Koneckonců, bůhví, kde jsou, a jestli si to vůbec všechno pan Foglar nevymyslel. Jistě si nyní řeknete, jak tohle všechno souvisí s bratry Wrightovými, a jejich prvním letadlem těžším než vzduch? Hned se k tomu dostaneme.
Člověk vždy toužil ovládat umění létat. Už od nejstarších dob. S pocitem křivdy, že mu příroda něco odepřela. Přeletět překážky, které mu stojí v cestě. Není divu, že první pokusy ztotožňoval s ptáky. Křídla měli i andělé. Milovníci záhad mi jistě nezapomenou připomenout, že také mohli vidět létat někoho jiného, než jsou ptáci. Velice záhy člověk zjistil, že máváním rukou se do vzduchu nevznese. Fyzika a výkon lidských svalů byly proti.
Když to tedy nejde vlastní silou, bude třeba si pomoci jinak. Leonardo da Vinci a jeho první nákresy balónů a jiných létajících strojů v nás vyvolávají dojem, že ten pán spadl do šestnáctého století z nějakého budoucího času. Zkrátka, že do něho nepatří. Nepochybuji, že by se do dnešní doby integroval velice rychle.
Tak jako téměř vždy, i zde zasáhla náhoda. Vše začalo lijákem, ve kterém promokl Joseph Montgolfiér a jeho žena. Psal se rok 1782, a jsme ve Francii. Mokré šaty bylo nejlépe usušit u krbu. Pan Montgolfiér zřejmě tehdy usrkával horký čaj, když si všiml velmi zajímavé věci. Živůtek jeho ženy se nafoukl horkým vzduchem a vznesl se do výše.
Neurony pana Montgolfiera situaci vyhodnotily správně a první horkovzdušný balon byl na světě. O dvě století později vypustí člověk do vesmírů nejdříve psa. Nyní to byla ovce, kohout a kachna. Všechna zvířata přistála v pořádku, a tak si člověk troufl sám. Vystoupal do výšky přes jeden kilometr. Když se snesl, čekal na bratry Montgolfiery šlechtický titul, z rukou Ludvíka XVI. V koši balonu letěl jistý Jean de Rozier, který se o několik let později stane první obětí svých experimentů, s balony plněnými vodíkem.
Konečně se tedy dostáváme k bratrům Wrightovým. Oba bratři se závodně věnovali cyklistice a jejich první experimenty s létáním byly v přímé souvislosti s bicykly. Experimentovali stejně jako Jan Tleskač. Naštěstí jim žádný M. nehrozil.
Vytvořili první zkušební aerodynamický tunel a testovali různé materiály, tvar a vztlak, působící na křídla. Jízdní kola, křídla, nejrůznější převody. Lidskou sílu nahradil benzínový motor a dřevěná vrtule. Krůček za krůčkem se přibližovali k cíli, který se 17. 12. 1903 stal skutečností. Jejich letoun Wright Flyer se vznesl na dvanáct sekund, a uletěl neuvěřitelných 39 metrů.
Dnes se těmto výsledkům možná usmějeme. Wilbur Wright zemřel v roce 1912. Nedožil se první světové války, která z jejich vynálezu vytvořila první létající, smrtící monstra. Válka vždy byla a je motorem technického pokroku, ať už se nám to líbí nebo ne.
Orvill Wright už měl více štěstí nebo smůly? Kdo ví. Přežil svého bratra o mnoho let a zemřel až v roce 1948. Zažil tedy obě světové války. Dřevo a plachty nahradily lehoučké kovové slitiny, a slaboučký benzínový motor byl nahrazen pohonem, o jehož síle se oběma bratrům ani nesnilo. Vývoj letadel dál pokračoval v šíleném tempu. V tak šíleném, že ještě v tom samém století přistáli lidé na Měsíci. Také díky bratrům Wrightovým.
