Ty hvězdy, které na nás pomrkávají, jsou mnohem blíže, v galaktickém měřítku téměř nadosah. Dva velmi blízké galaktické sousedy mohou pozorovat lidé u protinožců, jednoho astronomové v našich šířkách. Velké a malé Magellanovo mračno. Pojmenované podle legendárního, portugalského mořeplavce, z šestnáctého století. Už tehdy byla naprosto nezbytná přesná navigace, a tak se měřila nejen poloha slunce, ale i hvězd. Pan astronom na palubě byl zřejmě velmi všímavý. Bohužel, k jeho smůle pozoroval něco, o čem věděli Arabové a Peršané už o půl tisíciletí dříve. Obě nepravidelné galaxie se nachází do vzdálenosti 200 000 světelných let od Mléčné dráhy, a jsou vlastně jejími satelity, z důvodu gravitačního dosahu a podstatně menší hmotnosti. Až se někdy vypravíte na jižní polokouli, najděte si souhvězdí Mečouna nebo Tukana a můžete pozorovat.
Třetím sousedem, je názvem velmi známá mlhovina v Andromedě. Je to obrovská spirální galaxie, ve vzdálenosti více než desetkrát větší než Magellanova mračna. Zde už opravdu potřebujeme znát noční oblohu trochu lépe, a dokonalé pozorovací podmínky jsou naprostou nezbytností. Souhvězdí Andromedy je velmi rozsáhlé. Nalezneme ho pod souhvězdím Kassiopea. Jeho známý tvar písmene W objevíme velmi brzy. Ne však galaxii v Andromedě. Nepatrný obláček, na samé hranici viditelnosti pouhým okem, však obsahuje více jak půl bilionu hvězd a svými rozměry překonává naši Mléčnou dráhu téměř dvojnásobně.
Poprvé ji katalogizoval arabský učenec al-Súfí, v roce 964 našeho letopočtu. Pro evropskou astronomii a první pozorování dalekohledem, ji znovu objevil v roce 1612, německý astronom Simon Marius. Tento objekt už v hledáčku astronomů zůstal. Na galaxii s označením M31 se zaměřili i jiné přístroje. První fotografie byly pořízeny v roce 1887 Issacem Robertsem v Anglii. Velmi dlouhá expozice umožnila rozlišit její spirální strukturu. Byl konečně podán jasný důkaz, že se jedná opravdu o galaxii, která je velmi podobná Mléčné dráze. V roce 1912 byla pořízena spektroskopická fotografie, která zjistila modrý posuv. To znamenalo jediné. Objekt se k nám blíží. Galaxie v Andromedě nám letí vstříc, rychlostí téměř tří set kilometrů za sekundu. Vy však můžete po jejím pozorování jít klidně spát. Světlo, které právě dopadá na sítnici vašeho oka, se vydalo na cestu na počátku čtvrtohor. Tedy v době, kdy se člověk vzpřímil na zadní končetiny a poprvé pohlédl na oblohu.
