Věštění na sv. Ondřeje pravděpodobně souvisí s kultem pohanských démonů, u kterých lidé hledali ochranu před zlými mocnostmi a nepřízní zimy. Protože bylo tomuto svatému v lidové tradici přisouzeno, aby byl patronem nevěst, zkoušela děvčata různé praktiky jak uhodnout svého ženicha.
- Večer před památkou sv. Ondřeje zkoušela děvčata „lopatkový kruh“, aby se dozvěděla, která se nejdříve vdá. Každá vzala kousek chleba a položila jej na lopatu. Zavolali psa, a čí kousek pes nejdříve snědl, tak ta se měla vdát nejdříve. Některá však podváděla a svůj kousek, aby to nebylo navenek vidět, namočila do sádla v naději, že si ho pes přednostně vybere. Pokud pokračoval v konzumaci, určoval pořadí, podle kterého se přítomné dívky vdají….(Chtěl bych vidět, který ze současných rozmazlených psů, krmených různými psími specialitami, by se cpal chlebem, snad jedině televizní Bohouš!)
- Olovo se slévalo do studené vody přes klíč, držený levou rukou (co nejblíže srdci) a podle toho, jakou podobu v tom slitku dívky viděly – šídlo, bochánek, rýč – tak podle toho děvčata usuzovala, za jakého řemeslníka se vdá. Nebo ve vzniklém tvaru hledaly první písmeno jména ženicha.
- Děvčata sázela větvičku z višně do květníku či jiného hrnce a musela ji zalévat vodou z úst. Jestliže do 25. prosince z pupenů vyrostly kvítky, bylo to znamení, že se do roka vdá.
- O půlnoci před svátkem dívka třikrát zaklepala na kurník. Pokud se ozval kohout, měla se do roka vdát. Když to byla jako první slepice, zůstala svobodná a musela čekat na věštbu další rok.
- Dále bylo možno spatřit obraz ženicha na hladině vody ve studni, ve vědru, v zrcadle nebo i v komíně.
- Do knedlíků se dávaly lístečky se jmény nápadníků. Pak se s napětím čekalo, který knedlík vyplave na hladinu první a dívka věděla, za koho se provdá,
- Papírky s napsanými jmény chlapců si dívka večer před spaním dala pod svůj polštář a ráno jeden vytáhla. A hned měla jasno, kdo je její budoucí ženich.
- Někde si zase děvčata dávala pod sebe do postele mužské kalhoty a doufaly, že se jim ve snu ukáže jejich vyvolený.
- Zatřásla-li dívka stromem, a když v té chvíli zaštěkal pes, věděla, kterým směrem se nachází budoucí ženich. Zakokrhal-li kohout, tak se vdá mimo vesnici.
- Další kouzla se prováděla se žábou, kterou dívka zahrabala do mraveniště. Podle toho kterou kůstku našla, usoudila, jaký má vliv na mládence. Pokud kůstka byla ve tvaru háčku, uspokojilo ji to, protože chlapce přitahovala. Když lopatkovitá, tak je odrazovala.
Podobné „čáry“ prováděli i mládenci.
Ovšem prováděla se také věštba, která však mohla jednomu z účastníků zkazit náladu a způsobit trápení po celý příští rok. Na stůl se položil hřeben, prsten, kus chleba a trochu hlíny a tyto věci se přiklopily čtyřmi hrnečky. Ten, kdo pokoušel svůj osud, nevěděl, co pod kterým hrnečkem se nachází. Odklopil jeden – pokud tam byl prsten, znamenalo to svatbu, hřeben nemoc, chléb majetek a hlína, že do roka zemře.
V průběhu let se některé věštby přesunuly na Štědrý večer.
