zavřít mapu
Koňovití savci existují přibližně 55 milionů let. Za tuto dobu vytvořili více než deset druhů, dnes známých již jen pouze z paleontologických nálezů. Do současné doby však přežil pouze jen jediný rod, který kromě samotného koně zahrnuje ještě tři druhy zeber a tři druhy oslů.
Zdomácnělý kůň sehrál významnou roli ve vývoji lidstva. Je tedy více než jasné, že právě zkoumání genetiky a celkového vývoje koně vědci věnovali zcela mimořádnou pozornost. A tak domácí oslové, kteří nahrazovali koně v sušších oblastech, zůstávali poněkud stranou pozornosti. Ví se o nich, že zdomácněli přibližně před pěti tisíci lety. Za jejich předky vědci považovali dva poddruhy osla afrického, a to osla somálského a osla núbijského.
Z genetických studií vyplývalo, že poslední společný předek koní a oslů žil pravděpodobně před 4 – 4,5 milionu let. Linie vedoucí k zebrám a k oslům, včetně osla domácího, se pak rozdělily před přibližně 1,7 – 2 miliony lety. Novější analýzy však odhalily, že datum oddělení oslů a zeber se posunulo asi o 200 tisíc let hlouběji do minulosti.
Tento nový výzkum změnil naše představy o předcích osla domácího. Jak se ukázalo, takový předek byl pouze jeden, a to pravděpodobně osel somálský. Od něj se asi před 700 tisíci lety oddělila linie vedoucí k předkům domácích oslů. Ti pak byli právě zhruba před 5000 lety domestikováni. Divocí osli somálští stále žijí, ovšem ve své domovině patří ke kriticky ohroženým druhům. Dnes se v našem prostředí osli chovají spíše jako domácí mazlíčci než pomocníci v práci. S osly chovanými pro užitek se v současné době můžeme setkat zejména ve Středomoří.
Porovnání koňského a oslího genomu potvrdilo skutečně blízkou příbuznost koní a oslů. Koně a osli se tak mohou křížit mezi sebou a dávat životaschopné potomstvo, muly a mezky. Tito jejich potomci jsou sice neplodní, avšak spojují v sobě užitečné vlastnosti obou druhů a lidé je znali a využívali odpradávna. Například muly se dříve k jízdě využívaly i v Japonsku, jak dokládají kupříkladu soudobé artefakty.
