Na přelomu tisíciletí vzrušovaly Pražany nálezy rozřezaných částí mužského těla nejdříve ve vinohradských popelnicích a později ve Vltavě.
Důvodně podezřelý Ruslan Mamin krátce po vraždě z Prahy odjel a po amnestii pro všechny kyrgyzské vězně zmizel vyšetřovatelům docela. Ti o jeho vině přesto dodnes nepochybují.
Bezdomovci prohledávající popelnice v Radhošťské ulici v říjnu 1999 narazili na šokující nález – v modrém plastovém pytli přelepeném hnědou páskou leželo torzo mužského těla. Jak se později ukázalo, bylo bez hlavy, končetin a penisu.
Kriminalisté okamžitě začali prohledávat všechny popelnice v širokém okolí a v sousední Bořivojově našli, opět v kontejneru, další dva pytle. V jednom bylo oblečení oběti a v druhém pravá noha a pravá paže bez dlaní a prstů.
Zuby jako od kováře
O pár dnů později vylovil mladý rybář z Vltavy nedaleko Štvanice plátěnou tašku s nápisem Marlboro. V ní byly – opět v modrém igelitovém pytli – zbývající části zavražděného muže. Jeho odřezaná hlava, dlaně i penis. Nápadným poznávacím znakem mrtvoly byly tři spodní řezáky ze žlutého kovu. Vyšetřovatelé to komentovali, že vypadají, jako by mu je udělal nějaký kovář z Ukrajiny. Podobnou úpravu chrupu totiž v té době mívali někteří obyvatelé bývalého Sovětského svazu.
A nebyli daleko od pravdy. Podle evidence pohřešovaných osob v rámci Interpolu a později také identifikace jeho manželky, zjistili, že jde o zmizelého pětatřicetiletého Sergeje Ovčinikova z Kyrgyzstánu. Ten se již před časem vydal do Prahy založit vlastní firmu. Do začátku si sebou přivezl přibližně 18 tisíc amerických dolarů a větší množství oblečení na prodej. Spolu s ním přijel také jeho krajan Ruslan Mamin, mimochodem bývalý plukovník KGB, s manželkou Akulovou a synem Timurem.
Obkládačky
Kriminalisty nejdříve pátrání po jejich pobytu dovedlo do Říčan, kde měl Mamin přihlášenou firmu. Nikdy tam ovšem nebydlel. Stejně jako několik set dalších cizinců nahlášených v témže dvoupokojovém bytě jako on. Později vypátrali další byt v Lucemburské ulici, který si po příjezdu už opravdu pronajali. Teď byl ale prázdný, vyklizený a dokonce čerstvě vymalovaný. V koupelně vyšetřovatele zaujala zvláštní „náhoda“. Všimli si, že je obložená naprosto stejnými dlaždičkami z keramičky v Horní Bříze, jakými byla zatížena i ona taška s hlavou oběti ve Vltavě. Majitel bytu potvrdil, že mu jich tu po předchozí rekonstrukci bytu zbyl balík navíc, který je ale teď pryč.
Kyrgyzstán ho nikdy nevydal
Ovčinikov zemřel v noci z 29. na 30. října a hned 30. října se z bytu ve velkém spěchu odstěhoval i Mamin. Policisté si tedy byli téměř jistí, že mají vraha. Zvlášť když jim Ovčinikova žena prozradila, že Mamin již na letišti po příletu do Prahy zjistil, jak velkou částku má její muž s sebou. Jenže spolupráce s kyrgyzskou policií vázla a Mamina, který byl tou dobou ve vězení již kvůli jiné trestné činnosti, do Česka k soudu nikdy nevydala. Během jeho uvěznění totiž došlo v zemi ke státnímu převratu a v rámci všeobecné amnestie byli všichni uvěznění propuštěni na svobodu. Od té doby je Mamin nezvěstný.
„U trupu“
Podle Josefa Lottese, jednoho z vyšetřovatelů tohoto brutálního případu, připadali v úvahu tři motivy – žárlivost na Akulovu, neshody mezi Maminem a Ovčinikovem a loupežný motiv kvůli osmnácti tisícům dolarů, což je téměř půl milionu korun. To už se ale Lottes, který strávil u kriminálky 44 let a který také jednu dobu dokonce šéfoval pražské mordpartě, už asi nikdy nedozví.
Na „vinohradského řezníka“ zůstala v místě prvního nálezu části jeho oběti už jen podivná památka. Hospůdce Na Radhošti stojící nedaleko od něj a ze které tenkrát jeho personál přivolal polici, dodnes její štamgasti říkají U trupu.
Zdroj: iDNES, Český rozhlas, Blesk
