Klasika a karikatura téměř trapná. Musím se mužů zastat. Oni to schválně nedělají, a už vůbec to není známka zhýčkanosti a změkčilosti. Jednak trpí psychika, protože virus je něco, do čeho se nedá uhodit pěstí, a pocit bezmoci je stejně nepříjemný jako horečka.
A pak, ono je opravdu vědecky ověřeno, že muži snášejí horečnatá onemocnění hůře než ženy. Tak to příroda nastavila a nikdo s tím nic nenadělá. Není to žádná ostuda, je to prostě fakt.
K dalším omylům patří domněnka, že rýma a chřipka je jedno a totéž. Není to pravda. Každé onemocnění je způsobeno jiným druhem viru. Viry jsou nebuněčné organismy, na pomezí mezi živým a neživým světem. Bez svého hostitele nerostou, nedělí se, nemají zdroj energie, nesyntetizují bílkoviny. Ty nejprimitivnější nesou pouze vlastní genetickou informaci, a patří k velmi starým výtvorům přírody. Jsou mnohem menší než bakterie, a světelný, optický mikroskop je nespatří. Proto také geniální bakteriolog Pasteur nikdy nespatřil virus vztekliny. Mají různé rozměry, ale obecně se dá říci, že na úsečku dlouhou jeden milimetr byste jich seřadily více jak deset tisíc.
Viry mohou napadat nejen živočichy ale i rostliny, což dokázal ruský bakteriolog Dmitrij Ivanovskij, se svými experimenty s onemocněním tabáku, tzv. tabákovou mozaikou. K objevu virů došlo v roce 1892.
Chřipkový virus přežívá při nízkých teplotách, takže představa, že mrazy tuto nemoc ničí, je rovněž mylná. Na viry nezabírají antibiotika. Pokud ale máte rýmu, a lékař vám předepíše penicilín, nejedná se o omyl. Sliznice je poškozená a infekce, kterou působí bakterie, se dá antibiotiky zlikvidovat.
Každý jistě něco zaslechl o španělské chřipce. Pandemie, při které onemocnělo půl miliardy lidí, ano, čtete správně, postihla naši planetu v letech 1918 -1920 Virus se do Evropy dostal z Číny a protože v neutrálním Španělsku nebyla válka, nebylo třeba tuto skutečnost tajit. Zemřelo několik desítek milionů lidí, zřejmě to byl i důsledek zhoršené výživy na konci první světové války. Této chřipce podlehli i některé významné osobnosti té doby jako třeba Edmont Rostand, Guillaume Apollinaire, nebo český malíř Bohumil Kubišta.
Očkování je mírně řečeno problematické. Protitetanová injekce obyčejně vydržela deset let, pak musel člověk na přeočkování, a dokonce dostal i razítko do občanky, což mnozí pamatují.
Proti chřipce obvykle vydrží vakcína jeden rok, pak virus zmutuje a musí se očkovat znovu. Nicméně i tohle očkování zabírá a rozhodně se vyplatí ho absolvovat. Hraběcí rady, typu nechoďte mezi lidi, může dodržet maximálně vězeň na samotce. Ale i tak se můžete chránit. Vynechat hromadné kulturní akce, na kterých být nemusíte, být ohleduplný k okolí, co se týče kýchání, mýt si ruce a jíst vitamíny. A nenakládat svému tělu více, než je schopné vydržet. Na chřipku platí i relax.
