Mezi klasické delfíny patří i samotná skupina ozubených kytovců, kteří v českém jazyce dostali pojmenování delfínovci.
Pokud byste na vlastní oči chtěli vidět růžového delfína, museli byste hledat v Americe, v povodí řeky Amazonky. Jeho přesný název zní delfínovec amazonský a v současné době náleží k nejméně ohroženým říčním kytovcům. Je vybaven velmi pružnou páteří, díky níž může otočit hlavou až o devadesát stupňů, což žádný další kytovec nesvede. V prostředí, kde žije, se mu tato dovednost stala nezbytností, v pralesních vodách se musí umět obratně vyhýbat, jak větvím, tak i kořenům stromů.
Jedná se o dravce, jenž nemá přirozeného nepřítele – predátora a naopak sám je postrachem například i pro dravé pirani, jimiž se běžně živí.
Mláďata delfínovce jsou však velmi zranitelná a v prvních měsících života se nacházejí pod neustálým dohledem matky a často též ještě i dalšího dospělého jedince.
Delfínovec amazonský, který tedy dnes běžně žije ve vodách Jižní Ameriky, se od svých mořských příbuzných oddělil přibližně před patnácti miliony lety, kdy zvýšená hladina moře zaplavila amazonskou pánev.
Říční kytovce však můžeme najít i v asijských řekách. Indické veletoky jako je Ganga, Brahmaputra a Indus obývá v podstatě slepý delfínovec ganžský. Svým zrakem je schopen rozeznávat pouze světlo a tmu, avšak v kalných vodách těchto řek ani nic jiného vidět zkrátka nepotřebuje. O to dokonaleji má však rozvinutou echolokaci a k příjmu odražených signálů mu slouží netypicky dlouhé čelisti, nejdelší u delfínovců. Neobvyklý je i jeho způsob pohybu, často plave na boku v těsné blízkosti dna, ze kterého tímto způsobem víří bahno a loví zde drobné korýše a malé rybky v něm ukryté.
Gangu a další řeky jihovýchodní Asie obývá pak rovněž také pravý sladkovodní delfín, jenž byl v minulosti považován za kriticky ohrožený druh. V roce 2009 však vědci objevili téměř šest tisíc zástupců tohoto druhu uprostřed doposud neprobádané bangladéšské džungle.
