Vlasta Chramostová říkala, že měla tři životy – herecký, disidentský a život návratu. Všechny tři byly v rámci posledního rozloučení připomenuty. Ředitel Národního divadla Jan Burian uvedl, že její poselství je prosté, ale těžce vykoupené: „Být hercem je krásný a naplňující osud, ale jsou chvíle, kdy to nestačí.“ Psycholožka a bývalá disidentka Dana Němcová poděkovala Vlastě Chramostové jménem společenství Charty 77 (Chramostová patřila k prvním signatářům), David Prachař zmínil, že ve svém jménu a příjmení má zahrnuty vlast, chrám, most i manžela – kameramana Stanislava Milotu.
Na instalovaném plátně bylo promítnuto několik ukázek – jak z Bytového divadla, kde hrála, když jí veřejné vystupování bylo za normalizace zakázáno, tak kupříkladu z dokumentu, kde byl zachycen silný vztah se Stanislavem Milotou, kdy se láskyplně špičkovali. Připomenuty byly její divadelní i filmové role. Divadlem zněly její oblíbené verše i hudba.
Ředitel Národního divadla Jan Burian připomněl ještě jednu kapitolu jejího života, spojenou s Národním divadlem, než v něm začala v 90. letech hrát: „Poprvé tu byla zaměstnána v době rekonstrukce už za normalizace, kdy ochotně souhlasila s nabídkou tehdejší vedoucí archivu Hany Konečné a popisovala pod cizím jménem fotografie hereckých kolegů.“
Otevřené paměti
Poslední rozloučení se státními poctami bylo ukončeno státní hymnou a dlouhým potleskem, který trval i poté, co byla vynášena rakev s ostatky Vlasty Chramostové. Lidé zároveň psali svá poděkování do kondolenční knihy a zapalovali svíčky v prostoru přilehlé piazzetty.
Život Vlasty Chramostové je podrobně zaznamenán v jejích pamětech, které knižně vyšly ve dvou dílech. Asi nejlíp je charakterizuje slovo otevřenost. Otevřeně tam píše o všem a nejkritičtější je sama k sobě. S odzbrojující poctivostí se zabývá i temnými stránkami svého života. Kniha vypovídá mnohé i o době, kterou popisuje. Vivat Vlasta!
