Dotyčný Mladotický rybník se původně jmenoval Ozřanský podle zaniklé osady Ozřany, která byla zřejmě za husitských válek i se dvorem vypleněna. Zůstal jen pustý ozřanský dvůr s rybníkem, který se roku 1429 vrátil do majetku cisterciáckého kláštera v Plasích, jehož řeholníci ho zřejmě založili ve 14. století. Vybrali si pro něj výhodné místo, plochou louku při Mladotickém potoku před ústím do řeky Střely.
I klášteru v Plasích se ale staly husitské války osudné. Žižka ho nechal vypálit a mnichy povraždit. Klášter se obnovit podařilo, osadu Ozřany už ne. Až na konci 17. století založil v její blízkosti opat Ondřej Trojer novou ves nazvanou Ondřejov. Rybník byl později klášterem dáván do zástavy, což se zřejmě negativně projevilo v péči o něj.
Roku 1550 velká voda protrhla rybniční hráz a vzala s sebou i oba mlýny pod rybníkem. Vzhledem k tomu, že hráz nebyla zničena úplně, a i bez oprav zadržovala pořád ještě dost vody, mohl být rybník dále využíván k chovu ryb. Když se opatem kláštera stal roku 1699 Evžen Tyttl byla hráz rybníku důkladně opravena, víceméně postavena znovu. Rybník potom dostal i nové jméno – Mladotický.
Celé Mladotické panství i s rybníkem koupil roku 1826 Metternich v dražbě a byl jeho majitelem až do skončení vrchnostenské (patrimoniální) správy v roce 1948. Pak se Mladotice staly samostatnou obcí v tehdejším politickém a soudním okrese kralovickém.
V 1. polovině 19. století, 5. září 1837 se strhla průtrž mračen právem nazývaná jako stoletá. Řeky se rozvodnily a spláchly z luk všechny otavy (tj. trávu z druhého sečení v daném roce). I když hráz Mladotického rybníku nebyla daleko protrhnutí, pracovním úsilím mladotiční vesničané toto nebezpečí zažehnali usilovnou prací na zpevnění hráze.
Na počátku 50. let 19. století bylo při měření rybníku zjištěno, že průměrná výška hráze dosahuje 15 metrů a na délku měří 150 metrů. Odhadem zadržovala kolem 3 milionů m3 vody na celkové ploše 91 hektarů, což jsou údaje srovnatelné s parametry některých malých přehrad.
Stejná situace jako v roce 1837 se opakovala i 25. května 1872. Do kraje se přihnala velká bouře doprovázená silným a dlouhotrvajícím deštěm. Místní toky se rozvodnily a vodou se plnil i Mladotický rybník. A to velmi rychle. Správným krokem by za takové situace bylo včasné otevření propustí, ke kterým se později přes silný proud vody nebylo už možné dostat. Hráz nakonec tento nápor nevydržela, prolomila se a devastující proud vody se začal valit úzkým korytem do řeky Střely. Blesková přívalová vlna, před kterou se nedalo utéct, měla na svědomí několik desítek lidských životů a nepočítaně zvířat v Plasích a hlavně v Nebřezinách a napáchala velké škody na hmotném majetku. Zaplaven byl i Plaský klášter a přívalovou vlnu bylo nakonec možné zaznamenat prý až v Praze.
Nějaký čas se uvažovalo o obnově rybníka a postavení nové hráze, ale pak přišla první světová válka a s ní zcela odlišné starosti. Správa panství potom pronajala pozemky schopnému nájemci, který zamokřená místa naopak odvodnil, upravil vodní strouhy, pokácel porosty olší a vrb, srovnal terén do roviny a bývalý rybník tak proměnil na pole a louky. I když se v dalších desetiletích stále ještě občas uvažovalo o obnově rybníku jako zdroje užitkové a pitné vody. Dokonce byly za tím účelem vypracovány i plány, ale ty kvůli vybudování přehrady na Střele nad Plasy v roce 1968 ztratily smysl. Pozůstatky hráze Mladotického rybníka jsou však v terénu patrné dodnes.
