Inspektorem Mrázkem, v literatuře faktu, je Miroslav Ivanov. Ajznboňák Soukup, se špatně ušitým kabátem, ho však nezajímal. Vrtal se v minulosti významných osob a významných událostí a bral tak mnoha lidem iluze.
Narodil se 10. 4. 1929, v Josefově nad Metují. Toto město byste již hledali marně. V roce 1948 se stalo součástí města Jaroměř. V témže roce složil maturitu, na místním gymnáziu. Odpracoval si rok v různých povoláních, zřejmě aby jako student nepohrdal dělnickou třídou. Následovalo studium češtiny a historie na Univerzitě Karlově a následujících asi sedm let působil jako asistent na Filozofické fakultě. V šedesátých letech pracoval v redakcích a od roku 1967 zahájil dráhu spisovatele na volné noze.
Svobodné povolání je alfou i omegou pro spisovatele literatury faktu. Fakta nenajdete mezi čtyřmi stěnami. Nemáte šanci s pevnou pracovní dobou. Za fakty musíte cestovat. K tomu je třeba ptát se lidí, být otravný a vlezlý, dokud vám protistrana nevyhoví. I když často jen za tu cenu, aby od vás měla klid.
Setkání s úředním šimlem nebývá to jediné, co autorům tohoto žánru znepříjemňuje život. Druhým klackem pod nohy bývají často sami historici. Není třeba si nic idealizovat, i vědci jsou jen lidé. Pokud něco hlásáte celý život a vybudovali si na tom kariéru, bude každý, kdo začne tvrdit opak, zákonitě vaším protivníkem. Jen málokdo je schopen říci, mýlil jsem se. Výjimka potvrzuje pravidlo.
Třetí a největší překážkou, která se naštěstí již rozplynula, byla nechuť a nenávist mocných. Dějepis v režii Zdeňka Nejedlého rozhodně neodpovídal literatuře faktu. I dnes může pátrání někomu vykouzlit kyselý výraz na tváři, nicméně už nehrozí, že u vašich dveří zastaví ve čtyři hodiny ráno tatraplán s pány, kteří mají fůru otázek a touží se s vámi setkat.
Miroslav Ivanov naštěstí svoje knihy začal psát v době, která sice nebyla příliš nakloněna nejrůznějším opravám dějepisu, ale přeci jen, už to šlo. Pamětníci jistě vědí, jak to myslím.
Miroslavu Ivanovi se to podařilo. Více jak tři desítky knih jsou toho důkazem. Nejen černé uniformy, které nás seznámily se zákulisím atentátu na Heydricha. Kniha z roku 1963 je ještě leckde opatrována v knihovně. Vražda Václava, knížete českého, o dvanáct let později a vzápětí Český pitaval aneb Královraždy.
Dozvíme se, jak to bylo s válečníkem světové extratřídy Janem Žižkou, a jeho ostatky, v knize, Kdy umírá vojevůdce. Zahrada života paní Betty, z roku 1992, nám sdělí, jak to bylo s modrou krví neznámější české spisovatelky. Miroslav Ivanov byl dlouholetým předsedou Klubu autorů literatury faktu. Po roce 1989 se stal členem předsednictva Klubu Dr. Milady Horákové. Zemřel na samém prahu jednadvacátého století, 23. 12. 1999
