Deska je na domě č. 54 v Terronské ulici, kde Kamil Lhoták od roku 1939 do roku 1961 žil se svou ženou a synem. Malíř proslul kresbami poetických motivů velkoměsta a technické civilizace. Motivy Lhotákovy tvorby se staly také podkladem pro bronzovou pamětní desku. Záměr umístit na dům pamětní desku inicioval v roce 2018 Spolek přátel Kamila Lhotáka.
Kamil Lhoták se narodil 25. července 1912 v pražských Holešovicích. Jeho matka Anna Kouglová (+ 1965) již od dětství milovala divadlo a její společenská povaha ji na jednom ze žofínských plesů pomohla k seznámení s mladým medikem Kamilem Lhotákem, přesněji Kamilem Lhotákem, rytířem ze Lhoty (1876 – 1926), pozdějším známým profesorem farmakologie, potomkem rytířů z Vysoké Lhoty u Pyšel. Z dlouhodobého vztahu mezi mladou herečkou (zaskakovala například ve Švandově divadle) a o dva roky mladším medikem se narodil syn Kamil.
Společensky nerovný vztah a hlavně obava z poškození kariéry dohnaly rytíře ze Lhoty k zatajení dítěte. S jeho matkou se nikdy neoženil, i když celý život svého syna a jeho matku finančně podporoval. Přestože se s nimi málo stýkal a úzkostlivě dbal na utajení veškerých návštěv, podařilo se mu v době války nakazit svého syna dětskou obrnou. Následkem bylo celoživotní poškození chlapce tak, že kulhal. Komplex zapíraného dítěte, který mu kamarádi v dětství dávali pocítit, dovedl malého Kamila k citlivosti a pochopení se stejně postiženými. První z nich byla Anna, Lhotákova budoucí múza a také životní partnerka. Vztah k otci, jemuž s oblibou říkal fotr, byl po celý život velmi komplikovaný a nedokázala ho napravit ani finanční podpora rodině, ani půlmilionový odkaz, který profesor Lhoták po letech svému synovi a jeho matce odkázal.
Milující a na svou dobu velmi vzdělaná Anna Kouglová vedla svého syna k zájmu o umění, především o malířství a literaturu. Vedle Julese Verna s nádhernými xylografickými ilustracemi Edouarda Rioua si Lhoták zamiloval i Toulouse-Lautreca, snad i díky jeho osudu postiženého.
Jeho osobitý a dobře rozpoznatelný malířský rukopis bývá charakterizován jako pohled „okouzleného dítěte“, inspiroval se vzpomínkami na dětství, starými plakáty, obrázkovými časopisy a atlasy. Kamil Lhoták byl členem Skupiny 42, v níž se setkával s Jiřím Kolářem, Janem Smetanou, Františkem Hudečkem nebo Janem Kotíkem. Umělci této skupiny se svými náměty zaměřovali na každodenní život ve městě a jeho periferii.
Kamil Lhoták zemřel 22. října 1990 v Praze.
