Ta možná nejobtížnější chvíle pro posádku, tedy konkrétně pro jejího kapitána Neila Armstronga přišla doslova sekundy před plánovaným přistáním. Lunární modul, který je měl na povrch dopravit, se od velitelského modulu odpojil přesně v 17.44. V 19.05 pak posádka zažehla motory a přibližování k Měsíci mohlo začít.
Celou dobu byl lunární modul nastaven na autopilota. To až do té doby, dokud se zkušený armádní pilot Armstrong nerozhodl přejít na ruční ovládání. Důvod byl logický. Jak modul snižoval výšku, všiml si, že je vede na skalnatou stranu Západního kráteru, širokou 190 metrů a posetou nebezpečnými výstupky, které by loď mohly ohrozit. Byla to otázka vteřin. Neil byl natolik zaneprázdněn, že svůj úmysl ani neohlásil do řídícího centra kontroly mise na Zemi.
Musel tak narychlo vybrat nové místo. Narychlo proto, že nádrže byly pod tlakem a počítač neustále hlásil svůj stav a sekundy, které měli k dispozici. Do toho všeho kabinou hlučel zvuk všemožných varovných kontrolek způsobených vychýlením z plánované trasy, a to téměř znemožňovalo soustředění. Posádce zbývalo palivo na posledních 30 sekund letu. Kdyby čas jen o sekundu překročili, nezbylo by jim na cestu zpět.
Neilovi se podařilo přistát, sice na místě kilometry vzdáleném od místa plánovaného dosednutí, ale historický moment se stal skutečností. Čas kontaktu byl přesně 20:17:43.
Následná památná slova prvního člověka na Měsíci známe, ta už byla vyslovena s pocitem euforie a splnění velkolepé mise, které tolik lidí nevěřilo, a které nám kromě úspěchu přineslo mnoho užitečných poznatků a vynálezů. Kosmonauti programu Apollo přivezli na zem nejen nové vědomosti, ale také nespočet vzorků hornin, které z povrchu odvezli. Celkem bylo za celou historii přivezeno více jak 300 kg měsíční horniny, které jsou dnes uloženy v laboratoři v Houstonu a stáří těchto hornin je odhadováno až na 4,6 miliardy let. Podle vědců vzorky mimo jiné potvrdily teorii počátku vzniku Měsíce. Kdy došlo srážce asteroidu se Zemí, přičemž z uvolněných částic se postupně Měsíc formoval.
Všechny tyto milníky lidstva by nebyli možné bez nemalých obětí na lidských životech, které program Apolla stály. Při vůbec první misi Apollo jedna v roce 1967 v poškozeném kabelu vznikl elektrický oblouk ještě při cvičném odpočítávání. Bohužel se následně oheň rozšířil tak rychle v atmosféře z čistého kyslíku a v mírně zvýšeném tlaku, že astronauti nemohli otevřít loď a zahynuli. Druhá nehoda pak zastihla Apollo 13. Ta byla způsobena výbuchem kyslíkové nádrže. Poškození lodi bylo tak rozsáhlé, že znemožnilo další pokračování mise. Naštěstí posádka se vrátila bezpečně na Zem.
Vůbec posledním letem na Měsíc bylo Apollo 17. To mělo na své palubě i naši vlajku. Velitel mise Eugene A. Cernan s československým původem ji jako doposud poslední muž na Měsíci vzal s sebou na misi a přivezl zpět na Zemi. Dnes je společně s naším největším dalekohledem vystavena v Astronomickém ústavu v Ondřejově. Byla to vůbec třetí vlajka, která se na Měsíc vypravila.
