Název této sopky v jazyce původních obyvatel z kmene Kauliců zní Lawetlat’la, což znamená něco jako Kuřák. Její anglický název, Mount St. Helens, v češtině svádí k překladu Hora sv. Heleny, což však není správně, protože své jméno dostala po britském diplomatovi, lordu St Helensovi 1753 – 1839. Pojmenoval ji tak jeho přítel, cestovatel a objevitel George Vancouver (1757 – 1798). Jde tedy o Horu St Helense nebo St Helensovu horu.
Geologicky se jedná o stratovulkán (čili tzv. navršená sopka) tvořený směsí lávy a sopečného prachu nacházející se v severní části Kaskádového pohoří ve státě Washington, USA. Toto pohoří je 900 km dlouhé, 140 – 220 km široké, bohaté na lesy a sopky, kterých je tam na 120. Činné jsou ale jen některé z nich.
A právě tam došlo 18. května 1980 k zatím nejlépe zdokumentované sopečné erupci v dějinách lidstva. Výbuch Hory St Helense začal výrony plynu, po němž vzápětí následovaly vývrhy popela. Jediný výbuch stačil, aby se urval celý vrchol a na jeho místě vznikla kaldera podkovovitého tvaru. Sopka tak byla rázem o 400 metrů nižší. Detonace byly slyšet v okruhu 200 km. Z úbočí hory začaly stékat sopečné bahnotoky a laviny bahna, kamení a sutě se řítily rychlostí až 75 m/s do vzdálenosti více než 25 km.
Směs žhavých sopečných plynů, lávy a sopečného popela o teplotě až 700 °C, nazývaná též „ohnivé mračno“, zničila na ploše odpovídající cca 600 km2 přibližně 10 miliónů stromů. Během výbuchu zahynulo 57 lidí, hlavně těch, kteří nestačili utéct před bahnotoky. Vznikly velké škody na porostech v okolí sopky a uhynulo přibližně 2000 kusů jelení zvěře, o dalších zvířatech nemluvě. Obrovská přírodní katastrofa však ukázala i jednu další věc. Oproti opatrným předpokladům vědců naštěstí obnova sopkou zničené oblasti probíhá poměrně nečekaně rychleji.
Sopečná aktivita v této oblasti již dříve samozřejmě neunikla domorodým obyvatelům. V indiánské tradici najdeme četné legendy, které vysvětlují erupce Hory St. Helense i dalších sopek v Kaskádovém pohoří. Nejznámější z nich pochází od kmene Klickitat a vypráví o „Mostu bohů“. Podle ní Náčelník všech bohů se svými dvěma syny jménem Pahto (nazývaným také Klickitat) a Wy´est plul z dalekého severu po proudu řeky Columbia a hledal místo, kde by se všichni usadili. Dostali se do kraje, který se nyní nazývá „Dalles“. Byl tak krásný, že podobný v životě neviděli. Synové se začali hádat o to, kdo se kde usadí. Aby se tento spor vyřešil, jejich otec vystřelil ze svého luku dva šípy, jeden směrem na sever a druhý na jih. Patho šel za šípem na sever a usadil se tam, zatímco Wy´east šel na jih. Jejich otec pak postavil „Most bohů“, aby se všichni tři mohli pravidelně setkávat.
Objevila se však dívka Loowit, do které se oba synové Náčelníka všech bohů zamilovali. Ona se však nemohla rozhodnout, který se jí líbí víc. Proto o ni bratři, mladí a plni síly, začali bojovat. A to s takovým nasazením, že v zápalu boje ničili vesnice i lesy. Jak pustošili celý kraj, země se třásla tak, že obrovský „Most bohů“ spadl do řeky. Tak vznikly kaskády a kaňon na řece Columbia. Oba synové Náčelníka všech bohů přitom zahynuli a i s nimi i dívka, o kterou bojovali.
Všechny tři pak totiž Náčelník všech bohů za trest za zkázu, kterou způsobili, potrestal tím, že je proměnil ve vysoké hory stojící na tom místě, kde padli. Wy´east, vždy s hlavou pyšně vztyčenou, byl proměněn v sopku dnes známou jako Mount Hood, Pahto, sklánějící hlavu k ležící dívce, se stal horou Adams a z nerozhodná Loowit je dnes známá jako Hora St. Helens. Tu potom zdejší indiánské kmeny Cowlitz a Yakama začali považovat za posvátnou.
