Co je dobré vědět…
Podle evropské legislativy má spotřebitel v celé EU právo reklamovat zboží u obchodníka, který mu je prodal. Spotřebitelem je přitom každá fyzická osoba, která nekupuje výrobky pro účely spojené s podnikáním.
Vyskytne-li se u zboží rozpor s kupní smlouvou, můžeme požadovat jeho odstranění bezplatnou opravou či výměnu za novou věc nebo její součást. Není-li varianta zvolená spotřebitelem možná, nebo prodávající požadavek nerealizuje v přiměřeném čase, můžeme od smlouvy odstoupit a žádat vrácení peněz, případně se domáhat přiměřené slevy. Prodávající odpovídá za shodu věci s kupní smlouvou v okamžiku jejího předání. Projeví-li se vada během prvních šesti měsíců od koupě, předpokládá se, že rozpor existoval již v okamžiku předání, pokud prodávající neprokáže opak. Práva z rozporu s kupní smlouvou můžeme uplatňovat po dobu dvou let od koupě, u použitého zboží lze tuto dobu dohodou zkrátit až o jeden rok. V případě nesprávného užívání bude reklamace prodávajícím oprávněně zamítnuta.
V čem je rozdíl?
Dvouletou dobu pro uplatnění rozporu s kupní smlouvou nelze srovnávat s dvouletou zárukou, jak ji známe v českém právu. Tady prodávající odpovídá nejen za vady, jež má věc v okamžiku dodání, ale za určitých podmínek rovněž i za ty, které vzniknou až během dvouleté záruční lhůty. České právo v tomto ohledu poskytuje vyšší úroveň ochrany, než je společná úroveň v unijních zemích.
V EU spotřebitel nemá právo na tzv. „eurozáruku“. To znamená, že i když má výrobce či prodejce pobočku i ČR, automaticky z toho neplyne, že jeho místní zástupce přijme reklamaci zboží zakoupeného v jiné zemi. Existují výjimky, umožňující reklamovat například vady vozu u autorizovaného servisu v jiném státě. Tento postup je možný pouze v případě souhlasu prodejce předem s poznámkou v záručním listě o možnosti provedení opravy v konkrétním servisu v jiné zemi. „Eurozáruka“ je tedy smluvní a může ji poskytnout i prodejce elektroniky nebo jiného zboží. U zboží nakupovaného mezi podnikateli se nejedná o spotřebitelskou smlouvu, nýbrž o obchodně-právní vztah, který není v rámci práva EU jednotně upraven.
Na co si dát pozor
Již při nákupu zboží v zahraničí musíme pamatovat na potvrzení záručního listu či sepsání písemné smlouvy. Je to zásadní podmínka pro případ, že se na zakoupeném zboží vyskytne vada. Prodávající je na žádost zákazníka povinen vystavit potvrzení, kde jsou uvedeny především jeho identifikační údaje, rozsah záruky, doba její platnosti a způsob, jakým je možno nároky na ni uplatnit. Nesmí chybět místní působnost a adresa poskytovatele záruky. Každý spotřebitel má právo, aby zakoupené zboží odpovídalo kupní smlouvě, tedy musí být bez vad, odpovídat udávanému popisu a jakosti a mít ujištění, že se hodí k účelu, pro který se obvykle používá.
Evropské spotřebitelské centrum
Ve většině zemí EU je stanoveno, že reklamace má být vyřízena v „přiměřené době“. Tento pojem je vykládán jako lhůta mezi čtyřmi až šesti týdny (u nás a na Slovensku je zákonem stanovena maximální délka třicet dní). V různých zemích unie může být odlišné započítávání doby opravy do reklamační lhůty. Evropská legislativa stanoví, že v případě reklamace spotřebitel neplatí žádné náklady s ní související. Obdobně je tomu i v případě českého práva, kdy veškeré nutné náklady hradí prodávající. Při reklamaci však o úhradu těchto nákladů musíme prodávajícího požádat. V případě, že si nevíme rady, je dobré se obrátit na Evropské spotřebitelské centrum, kde nám poradí, jak správně a efektivně postupovat.
