Toto místo je známé zejména díky španělskému mořeplavci ve službách Katolických králů Španělska a kolonizátorovi Kryštofu Kolumbovi, který zde zakotvil v roce 1492 během svých objevitelských plaveb. V oblasti Baracoa dodnes přežívají potomci místních domorodých indiánů – Taínů. Město Baracoa bylo založeno v roce 1511 španělským conquistadorem Diegem Velázquezem jako vůbec první město na ostrově. Odtud tedy pochází i občasné označení města „Ciudat Primada“, tedy prvotní město, které v prvních letech sloužilo i jako hlavní španělská osada.
Anolis je plaz z rodu leguánovitých ještěrů, který byl objeven v roce 1802. Dnes je známo přibližně 400 druhů a poddruhů. Anolisové taxonomicky patří mezi leguány.
Anolis barakojský přebývá výhradně v korunách listnatých stromů nebo vysokých keřů. Na zem slézají pouze samičky naklást jedno (maximálně dvě) vejce, ze kterého se za dva měsíce vylíhne malý ještěr. Mláďata do doby, než dorostou, pobývají v nižších patrech stromů. Pokud by se odvážila výš, mohla by se za svoji drzost stát potravou pro dospělé jedince.
Jejich dlouhý ocas je pro ně významnou bezpečnostní pojistkou. Obtočí ho kolem větve a ocas je tak drží. Jedná se o pohyblivého, při obstarávání potravy jako je větší hmyz nebo drobní hlodavci až rychlého tvora s bystrýma očima. Každým z nich se navíc umí dívat jiným směrem, což je velice praktické.
Kromě predátorů jako jsou například ptáci nebo hadi ohrožuje anolise postupné ničení jejich přirozeného prostředí člověkem, jako je kácení nebo vypalování lesů. Pohromu v tomto směru mohou napáchat i volně pobíhající hospodářská zvířata, kupříkladu kozy.
Tito ještěři se mohou dožít i poměrně vysokého věku. V optimálně příznivých podmínkách se větší druhy anolise dožívají i více než deseti let, menší druhy i sedmi let.
