• Zprávy
  • Stalo se
  • Sport
  • Kultura
  • Ze společnosti
  • Zajímavosti
  • nezarazene
  • Vytvořil první pomník Komenského, ale také podobizny císařových vojevůdců. Sochaři si nikdy nemohli vybírat

    7.9.2020
    Další fotky

    Český sochař a pedagog Tomáš Seidan se narodil 6. září 1830 na Starém Městě pražském na Anenském náměstí 301/1 v rodině rytce Antonína Seidana (1779 – 1839).

    Pocházel z devíti sourozenců. Jeho starší bratr Václav Jan Seidan (1817 – 1870) byl medailérem.

    Tomáš Seidan se vyučil sochařství v dílně bratrů Josefa a Emanuela Maxových a v letech 1843–1845 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u Christiana Rubena. V té době došlo k reformám výuky od strnulého akademismu směrem k realistické malbě.

    Od roku 1849 Seidan působil jako modelér porcelánky ve Staré Roli.

    „Ve Staré Roli modeloval v letech čtyřicátých velmi svižné plastiky Tomáš Seidan. Jsou cítěny v duchu druhého rokoka a většinou provedeny v biskvitu. Zejména však mnohé vynikají nebývalou hbitostí a jistotou, jež přemáhají modelační úkoly velmi lehce a svěže, nespokojují se prostoduchým realismem, nýbrž přecházejí v ovzduší tvořivé. Zvláště zdařilá je drobná soška ševce v umělecko-průmyslovém museu v Praze, která se zdarem vyvažuje i některé práce cizí,“ referovala později revue Drobné umění.

    Po odchodu Václava Levého do Říma (1854) převzal jeho dílnu.

    Legendární vojevůdce si zamiloval vídeňský řízek. Vyplnil se osud, který Radeckému vyčetla z ruky cikánka?

    Za jeho nejzdařilejší práci je považován pomník premonstráta J. F. Smetany v Plzni (1874), který neusiluje o idealizaci, postrádá dobový patos a nejvíce se vzdaluje sochařskému akademismu.

    Od současníků se Seidan odlišuje realistickým ztvárněním v několika drobných plastikách, které nejvíce vypovídají o jeho výtvarné představivosti a přibližují ho tvorbě následující generace.

    Pro síň vojevůdců ve vídeňském arsenále vytvořil postavy vojevůdců Matyáše Gallase, Charlese Josepha de Croix, vévody de Clerfait a Friedricha sv. pána von Bianchi, na balustrádě pražského Rudolfina najdeme jeho sochy Raffaela a skladatele Webera, vytvořil mramorové poprsí Jiříka z Poděbrad pro pražskou Staroměstskou radnici, sochu studenta – obránce Prahy pro Klementinum, reliéfní výjev z Babičky na náhrobku Boženy Němcové na Vyšehradě (portrétní reliéf je od Tomášova bratra Václava Seidana).

    Sochal Madony i Krista, anděly, svaté i panovníky. Kariéru začal i skončil Komenským

    Jeho dílem je i Josef Dobrovský na Kampě, Petr Veliký na Petrově návrší v Karlových Varech, pomník Komenského v Přerově (1874, vůbec první Komenského pomník, do kamene ho vyvedl B. O. Seeling), alegorie Vody a Ohně ve výklencích rizalitů Národního muzea, pomník Mozarta na Bertramce, busta hraběte Kašpara Šternberka v Národním muzeu, sochy Síly a Víry a Geniové pro arcibiskupský palác v Praze, plastiky generálů Matyáše Gallase a Friedricha Bianchiho v pražské Invalidovně, Čtyři roční období na zámku Josefův Dol, Svatá Barbora v kostele Nejsvětější Trojice ve Slaném, původní pomník spisovatele F. B. Míkovce na hřbitově v Košířích (přenesen do Sloupu), Veitův pomník v Litoměřicích, náhrobní plastika malíře Augusta Piepenhagena na Olšanech, reliéf na náhrobku německého básníka Uffo Horna v Trutnově. Pro novou budovu vídeňského parlamentu modeloval allegorie Mírnosti a Trpělivosti.

    Také sejmul posmrtnou masku básníka Jána Kollára, podle které namaloval Karel Purkyně jeho známý portrét.

    Sochař Josef Mauder. Nebyl jen autorem romantického pomníku Julia Zeyera v Chotkových sadech

    Ve velkých Seidanových plastikách z pozdějšího období chybí fantazie a vzlet, které sochař nahradil plastickou manýrou s prvky klasicismu, novorenesance a realismu. Seidanovy plastiky poznamenal živnostenský ráz jeho sochařské dílny, který je řadí k tehdejšímu průměru, s těžko rozeznatelným autorským rukopisem.

    Po dvacet let působil Tomáš Seidan jako profesor modelování na Pražské technice. Na pražské Akademii nebyl zřízen ateliér sochařství a proto hodiny modelování v ateliéru sochaře Tomáše Seidana navštěvoval Josef Mauder, Ladislav Šaloun a také mladý Myslbek, který pak přešel k Levému a později se podílel jako Seidanův pomocník na sochařské zakázce ve vídeňském Arsenálu.

    Tomáš Seidan byl členem Umělecké besedy, Krasoumné jednoty a Výpomocného spolku svatého Lukáše pro malíře, sochaře, architekty a jich vdovy a sirotky.

    Byl ženat s Idou Večeříkovou (1853 v Karlových Varech – 1891), měl dceru Marii (*1874), v roce 1869 byl policejně hlášen na adrese 28. října 767/12, rok poté se přestěhoval do Zlaté uličky 213/4, kde také 2. prosince 1890 – alespoň podle matričního záznamu – zemřel na selhání srdce.

    Pohřben byl na Olšanských hřbitovech (V. hřbitov, 10. oddělení, hrob 148-9).

    FOTO: Plastiky Tomáše Seidana

    Plastiky Tomáše Seidana - 1 ghmp (2)Plastiky Tomáše Seidana - 1b seidan foto s. kohn kolem 1860uměníPlastiky Tomáše Seidana - 2 praha.euPlastiky Tomáše Seidana - 2a síla arcibzlp..Plastiky Tomáše Seidana - 2b zlp
    Další fotky
    Plastiky Tomáše Seidana - 2c zlp.Plastiky Tomáše Seidana - 4 svtz+Plastiky Tomáše Seidana - 5 muzeum karlovy varyPlastiky Tomáše Seidana - 6 nmPlastiky Tomáše Seidana - 7 aukroPlastiky Tomáše Seidana - 8a němcová sphPlastiky Tomáše Seidana - 8b sei augustin-charlotta-a-louisa-piepenhagenovi

    Zdroje: Světozor, 1890; Drobné umění: 1920; Umění, 1929-30; Wikipedie



    Nepřehlédněte
    9.1.2025
    ZajímavostiZprávy

    Ohňostroje a vyhozené stromky