• Zprávy
  • Stalo se
  • Sport
  • Kultura
  • Ze společnosti
  • Zajímavosti
  • nezarazene
  • Z 27 popravených zemřel tím nejhroznějším způsobem. Jessenius a jeho poslední návrat

    1.2.2020

    Psal se začátek ledna, roku 1619, když se mrtvou, zasněženou krajinou ubíral podivný průvod. Zasněžené, ztichlé vesnice a pouze havrani, na holých, ojíněných stromech. Několik zbrojnošů a jeden člověk beze zbraně. Ubírají se k hranicím Moravy, kde dojde k výměně zajatců. Vojáci jsou prokřehlí, jistě na obou stranách. Trojice rukojmích však hřeje vědomí, že ještě dnešního večera budou u lidí, kteří na ně již nedočkavě čekají u planoucího krbu.

    Je to prazvláštní výměna. Kvalita za kvantitu, jeden zajatec výměnou za dva jiné. Tím vzácnějším zajatcem je doktor Jan Jessenius. Bude vyměněn za hejtmana mělnického kraje, Jakuba Horčického z Tepence, a za sekretáře pražského arcibiskupa, doktora Ponzona.

    Jsme na počátku války, která zničí Evropu, ožebračí statisíce lidí a vylidní města i vesnice. Bude trvat třicet let a v roce 1619 teprve nabírá na obrátkách. Obě strany konfliktu shánějí peníze, prostředky, spojence.

    Záhada z Mostecké věže. Kam zmizelo 11 lebek českých pánů, které zdobily staroměstskou věž?

    Doktor Jan Jessenius, to jméno není tak neznámé. Na počátku sedmnáctého století vykonal v Praze první veřejnou pitvu lidského těla. Rektor pražské univerzity, který připojil ke své lékařské vědě i politiku, která mu později zlomí vaz. Nezvolil si dobře. I když v jeho případě neplatí ani toto obrazné rčení, protože vaz mu oddělí od trupu ostrý meč kata Mydláře. To však profesor Jesenský ještě neví, konflikt dávno není rozhodnut. Zbývá mu ještě rok a půl života.

    Jakuba Horčického známe spíše jako jednoho z vlastníků proslulého Voynichova manuskriptu. Je velice rád, že byl propuštěn. Sklízí jen to, co mezi svými poddanými na Mělnicku zasel a je rád, že vyvázl holým životem. Doktora Ponzona zřejmě znají jen archiváři, a církevní historici. Není nutné po něm pátrat, v tomto příběhu není tak důležitý.

    Nejkrvavější bitvu třicetileté války předcházelo podle pověsti tajemné znamení. Víte jaké?

    V Praze, kam osvobozený rukojmí dorazil 26. 1. 1619, čeká na Jessenia jeho asi sedmiletá, nemanželská dcera Julie. Dnes nic divného, tenkrát nic, s čím by se mohl člověk chlubit. Jeho žena zemřela před sedmi lety a tahle dívka, kterou si přivedl z Uher, je zřejmě důsledek nějakého milostného vzplanutí se špatným koncem. O matce se totiž neví nic dodnes.

    Jeho nynější, druhá návštěva Uher skončila podstatně hůř. Uherští stavové, které měl požádat o podporu, se k povstání Čechů nepřipojí. Jeho výmluvný jazyk nic nesvedl a dalším pokračováním jeho mise bylo zatčení v Prešpurku, a pět měsíců ve vězení ve Vídni. Zde vyvázl opravdu naposledy.

    FOTO: Doktor Ján Jessenius

    Doktor Ján Jessenius - pražská defenestraceDoktor Ján Jessenius - Veduta PrešpurkuDoktor Ján Jessenius - staroměstská popravaDoktor Ján Jessenius - JesseniusDoktor Ján Jessenius - Jessenius
    Další fotky
    Doktor Ján Jessenius - Jakub Horčický

    Bylo to velmi důrazné varování. Mohl vzít dceru a odejít. Třeba do Wittenbergu, kde už jednou vyučoval. Jistě by byl přijat s otevřenou náručí, jako kapacita evropské úrovně. Proč to neudělal, je otázkou dodnes. Doufal ve vítězství vzbouřenců? Spoléhal na velkorysost vítězů? Kdoví.

    Jedno je jisté. Z těch dvaceti sedmi popravených zemřel tím nejhroznějším způsobem. Byl mu zaživa vyřezán jeho výmluvný jazyk, potom byl sťat, a jeho tělo následně rozčtvrceno. Hlava se ocitla na dlouhých a potupných deset let na Staroměstské mostecké věži. Jeho dceru Julii adoptoval německý, luteránský kněz David Lippach, a odešel s ní ze země. To však teprve přijde. Je ještě stále začátek ledna 1619.



    Nepřehlédněte