Na počátku 15. století se však hrad znovu vrátil hlavní ronovické větvi, Berkům z Dubé. Ti stáli za dob husitských válek, stejně jako většina severočeské vyšší šlechty, na straně císaře Zikmunda a jejich panství se proto několikrát stala cílem husitských tažení.
Poté, co se po velké husitské výpravě do severních Čech v roce 1426 berkovská Česká Lípa připojila jako nejsevernější člen k táboritskému městskému svazu, stala se zdejší oblast naopak husitskou oporou proti lužickému Šestiměstí, jež společně s částí zdejší uprchlé šlechty nadále vedlo z husity boje.
Vedle jiných pánů zvláště Vartemberkové, kteří tehdy rozšiřovali svoje državy i v této oblasti, přijímali na své hrady husitské posádky. Horlivými spolubojovníky Vartemberků byli i Illburkové, kteří získali v severních Čechách vedle jiných panství i hrad Ronov, jehož prvním majitelem z rodu Illburků byl od roku 1437 i Vilém z Illburka, za jehož vlády byl Ronov přestavěn, přičemž hrad získal dokonalejší opevnění.
Rod Illburků vládl na Ronově až do první poloviny 16. století, kdy poslední majitelka přesídlila do nového zámku ve Stvolínkách, který byl vystavěn na místě bývalé tvrze. Za třicetileté války se na hrad uchýlili obyvatelé okolních vsí i se svým majetkem. Ronov pak byl v roce 1643 přepadem švédskými vojáky a vypálen.
Od té doby zůstal hrad zříceninou, která patřila do poloviny 17. století litoměřickým biskupům.
Roku 1845 dal litoměřický biskup Hille zřídit křížovou cestu podél přístupu na hrad. Křížová cesta končila v místě bývalého paláce. Bohužel se z křížové cesty nic nedochovalo.
Ronov se stal vyhledávaným cílem nejen pro milovníky historie. Z vrcholu je za dobrého počasí nádherný výhled na zříceninu hradu Bezděz, Říp i Ještěd. Hrad je velmi dobře dostupný z železniční stanice Blíževedly. V okolí se nachází několik dalších zřícenin hradů, jako například Hřídelík.
