Z všenorského dramaťáku až na Ježkovu konzervatoř

3.12.2021
Andrea Cerqueirová

Štěpánka Formánková ze Všenor byla odmala kreativní a extrovertní dítě, ráda zpívala a tancovala. „Máma říká, že už v nemocnici jsem mluvila, což znamená, že mě přitahovalo i herectví,“ směje se. Dopadlo to tady tak, jak mělo – dnes třetím rokem studuje Ježkovu konzervatoř v Praze, obor muzikál, tedy trojobor zpěv, tanec a herectví.

„Rodiče mě nikdy do ničeho nenutili, vše jsem dělala s chutí a dobrovolně. Na základní škole jsem chodila na dramaťák, výtvarku nebo kytaru. Kdyby mě do toho tlačili a musela jsem na něco chodit profesionálně, je možné, že bych k tomu získala odpor,“ říká Štěpánka. „Syn chodil od mala do lidušky a bohužel se vůbec umění nevěnuje,“ dodává její maminka Michaela Formánková. Štěpánka vzpomíná na dramatický kroužek manželů Koubkových, kde si sami psali představení, která pak hráli na pódiu všenorského Hobíku. Všenorům je věrná dodnes – vedoucí místní knihovny a místostarostka Alena Sahánková ji zve na vítání občánků, které se letos konalo v rámci Jablkobraní, o kterém Náš REGION informoval. Štěpánka zpívá i blízkém domově seniorů, které taktéž organizuje Alena Sahánková. „Baví mě to, přistupuji k tomu ale s pokorou, neboť ještě nemám tolik profesních zkušeností,“ říká Štěpánka skromně.

Venkov poskytl možnost rozvoje

Konání kulturních akcí považuje za důležité pro každou obec, Všenory v tomto ohledu chválí – dechberoucí jsou podle ní kupříkladu koncerty houslisty Pavla Nechvíleho, respektive houslového kvartetu pod jeho vedením, které se konají v místním kostele. Je ráda, že vyrostla na venkově. „Měla jsem možnost rozvíjet se jako člověk, všichni v ulici se odmala známe, ve Všenorech je plno skvělých kulturních akcí, navíc úžasná příroda. Už jen ten pocit nadechnout se čerstvého vzduchu,“ pochvaluje si. To vše stojí za to natolik, že jí to převýšilo i únavné dojíždění do školy, které v minulosti absolvovala. Nyní je přes týden na pražském internátě, výuka je totiž náročná a zabere jí doslova celý den. Přes den devět hodin praktických a teoretických předmětů (mezi které patří například i dějiny hudby, dějiny a teorie divadla, dějiny popu a jazzu či intonace, samozřejmě čeština atd.), poté ve školním sále cvičí to, co se přes den učili. A najednou je deset večer. Klidně i do dvou do rána se pak učí teoretické předměty. „Ale nestěžuji si, jsem za to vděčná,“ zdůrazňuje.

Marina Cvětajevová a Sergej Efron

Nejšťastnějším obdobím ruské spisovatelky a básnířky Mariny Cvětajevové byly Všenory a Mokropsy

Po distanční výuce se těšila do školy

Vzpomíná, že konzervatoř byla vždy takovým jejím tajným snem. Když zkusila přijímačky, přihlásila se raději ještě na gymnázium, protože v úspěch příliš nevěřila. Gympl upřednostňovali její rodiče. Když ale při zkouškách na konzervatoř uspěla v prvním kole a postoupila do druhého, všichni to začali brát vážně. A vyšlo to! „Ze 180 uchazečů nás tehdy vybrali jedenáct, dnes nás v ročníku zůstalo sedm, někoho vyhodili, někdo odešel sám, neboť zjistil, že upřednostňuje jinou cestu,“ říká. Dodnes děkuje všenorské profesorce zpěvu Lence Pešové, která kdysi na Ježkárně učila a na zkoušky ji připravila. Kvůli protipandemickým restrikcím Štěpánka, jakož i další, část studia absolvovala distančně, což bylo náročné, protože tanec, zpěv a herectví jsou kolektivní disciplíny. „Při distanční výuce jsem sice měla víc času na sebe, možnost pracovat samostatně, profesoři se snažili vést to dobře… To všechno bylo skvělé, těšila jsem se ale zpět do školy,“ dodává. Plánuje, že na škole zůstane i po maturitě, která ji čeká na konci příštího školního roku. Pak tam může ještě studovat dva roky, získat titul DiS. Chtěla by ale ještě na vysokou školu.

Kouzlo muzikálových company

Zatímco v prváku a druháku studenti konzervatoře procházejí základní, převážně technickou, průpravou tance, zpěvu i herectví, ve třeťáku se už věnují přímo muzikálovým číslům. Muzikál Štěpánku láká. Než se člověk dostane k větším rolím, je však podle ní dobré projít company. Někdo u nich zůstane dlouhodobě a je to opravdový kumšt. „Mrzí mě, že taneční i pěvecké company jsou podceňované. Je to totiž vůbec to nejnáročnější, ti lidé jsou na pódiu takřka po celou dobu představení a hlavním rolím výrazně pomáhají. Bez nich by to vůbec nebylo ono. Najednou by na jevišti bylo prázdno. Diváci však vidí většinou hlavně hvězdy, které bývají výborné, což o to, stálo by ale zato, aby se víc zaměřili i na umění talentovaných tanečníků a zpěváků v company. Zážitek se pak znásobí,“ říká. Muzikálových stálic je podle ní málo, ne každý se dokáže prosadit. Kdo se ale uchytí, ten dělá úžasnou a naplňující práci. Tak ji přejme i Štěpánce.

 

Zdroj: archiv Štěpánky Formánkové



Nepřehlédněte