Josef Vladimír Řepa se narodil 8. listopadu 1900 v Královských Vinohradech v rodině krejčího Josefa z Golčova Jeníkova a Anny Kacovské z Králova Městce.
Začínal v divadelních ochotnických souborech. Od roku 1917 byl angažován v Kladně v souboru divadelní ředitelky Kolaříkové, v letech 1918–19 pak u divadelní společnosti ředitele Jeřábka.
Od roku 1920 prošel kamennými divadly v Bratislavě, Plzni, v Českých Budějovicích a pražskou Uranií. V roce 1922 byl angažován Jaroslavem Kvapilem do Divadla na Vinohradech, kde hrál až do roku 1948. Několik postav vytvořil i na scéně Komorního divadla. Následně se stal členem činohry Národního divadla, kde působil až do své smrti, s výjimkou období 1949 až 1952, kdy byl zaměstnán jako herec Československého státního filmu.
Největší herecký vývoj prožil ve Vinohradském divadle. Od klackovitých výrostků se brzy propracoval k náročnějším a k velkým charakterním, komickým, satirickým, groteskním rolím. Blízkým mu byl Molière – zahrál si například Argana ve Zdravém nemocném a Harpagona v Lakomci. V Národním se skvěle vyvinul v charakterního herce, jeho největším výkonem byla postava Lízala v Maryše bratří Mrštíků. Ve své poslední sezóně vytvořil titulní roli v Držíćově komedii Duno Maroje.
Ve filmu debutoval už ve svých pětadvaceti letech, kdy v roce 1925 ztělesnil mládka Tondu Kolenatého v komedii Z českých mlýnů režisérů Innemanna a Seidla a básníka Boleslava Jablonského ve snímku Josef Kajetán Tyl opět v režii Svatopluka Innemanna.
Ve 30. letech ho režiséři měli za epizodistu, ale na konci desetiletí už byl jedním z nejobsazovanějších herců v Československu, třeba v roce 1940 hrál ve 13 filmech. Uměl sluhy, vojáky, hospodské, vrátné i konšely, z větších rolí zmiňme konfidenta Bendu v Batalionu, velkostatkáře Kubelku v Dívce v modrém, chudáka Kudrnu v Čápově Babičce, sluhu Jeřábka v Tetičce nebo zloděje v Hotelu Modrá hvězda.
Po válce ztělesnil konšela v Nezbedném bakaláři, rychtáře v Temnu, brusiče Zárubu v Karhanově partě, majitele pekárny v Císařově pekaři, rekreanta Herzána v Dovolené s Andělem, předsedu JZD v Plaveckém mariáši, novoměstského konšela Bradatého v Janu Žižkovi nebo kutnohorského měšťana ve Vávrově posledním díle husitské trilogie Proti všem.
Poslední Řepovou rolí byl rytmistr König ve Steklého komedii Poslušně hlásím (druhý díl Švejka), kvůli jeho úmrtí se musely upravovat některé scény filmu.
Sečteno – za 32 let u filmu sehrál přes sto dvacet postav a postaviček.
Řepovou jedinou hlavní roli se stal pekař Jan Racek v Machově komedii Racek má zpoždění, budovatelském příběh, kterak se zpátečníci obrátili na tu pravou – tedy levou víru.
V roce 1924 se Řepa oženil s o rok mladší Hanou Černíkovou (v adresáři r. 1938 je uvedena jako Jana).
Vladimír Řepa prožil většinu svého života na Vinohradech, v době, kdy se tam v Lublaňské 185/49 v domě s restaurací Na Břežance narodil, ještě Královských. Ve třech letech se stěhoval domu Hálkova 674/30 (dnes je v místě objekt Londýnská 55), v šesti šel do Legerovy 356/8. To byly adres rodičů, Řepova bydliště jsem odhalil dvě – s rokem 1930 Bělehradská 93 a v roce 1938 Prvního listopadu 18, což by mělo, pokud v tom není nějaká čertovina, odpovídat dnešní adrese 5. května 56 v Nuslích.
Vladimír Řepa zemřel náhle 19. srpna 1957 v Praze. Pochován je na Vinohradském hřbitově (odd. 18, hrob 104).
Zdroj: Jaroslav „krib“ Lopour, ČSFd
