U toho posledního názvu se krátce zastavíme. Co to vlastně bylo, ten vlčí halíř? Byl to úplatek. Úplatek státnímu úředníkovi, aby přimhouřil oči, úplatek na místě, pro nepříliš dobře placeného finance, který za příslušný obolus neviděl a neslyšel.
Idylické doby vzaly za své koncem 19. století. V roce 1879 byla v USA objevena chemická látka, která obrátila Šumavu a nejen ji takřka vzhůru nohama. Jistý chemik, jménem Constantin Fahlberg, objevil v černouhelném dehtu dosti komplikovanou organickou látku, která měla pětiset násobně silnější sladkost, než řepný cukr. Sacharin, či cukerín spatřil světlo světa. Pro hlubší znalce uvedu, že sám o sobě je ve vodě prakticky nerozpustný. Používá se jeho sodná sůl, která se naopak rozpouští velmi dobře.
Nebyl by to Američan, kdyby si svůj objev nedal patentovat a dolary se jenom hrnuly. Majitelů cukrovarů v Evropě se však zmocnila panika. Co se stane s naším cukrem, až lidé začnou sladit tímto amerikánským objevem? Žádné homole cukru, bude stačit pár tabletek v hrnečku na kredenci. Zaplakali na správných místech a státní správa jim vyhověla. Dovoz cukerínu sice nezakázala, ale uvalila na něj taková cla, že v podstatě odstartovala pašeráctví na mnoho desítek let.
Sacharinem se nesladila jenom káva. Přidával se do konzerv a kompotů jako náhradní sladidlo. Přidával se do nápojů, do zubních past. Lidem posedlým štíhlostí připadal jako jediná spása.
Před půl stoletím, s rozvojem vědy přišlo první varování. Sacharin prý způsobuje rakovinu močového měchýře. Slabší povahy se vrátily k cukru a čekaly, co se bude dít. V některých zemích bylo z tohoto důvodu používání sacharinu na čas zakázáno. Panika se však naštěstí uklidnila, když bylo zjištěno, že pokusy na potkanech jsou dávány do souvislosti s lidmi naprosto zbytečně. Příčinou vzniku rakoviny u potkanů byla naprosto jiná biochemie vylučování oproti lidem. Ovšem i u sacharinu a jiných umělých sladidel platí známé úsloví, že všeho moc škodí. Vánoční cukroví, posypané cukrem žádný sacharin nenahradí.
