Tato štola je nejdůležitější odvodňovací štolou v jílovském zlatorudném revíru. Předpokládá se, že její úvodní části byly v provozu již od 13. století. Současnou podobu však získávala až od 18. století.
Rozsáhlá těžba probíhala na tzv. Kocourských žilách právě v 18. století. Jedná se o několik paralelních žil táhnoucích se od jižního břehu Sázavy až po Jílové u Prahy. Jednou z těchto žil je také Václavská žíla, těžená štolou Václav.
V roce 1828 bylo rozhodnuto pokračovat v ražbě z Václavské štoly směrem k šachtě Pepř a jejím odvodněním zpřístupnit nejnižší partie Šlojířské žíly. Tato žíla, jako nejbohatší v oblasti, byla do značných hloubek vydobyta již ve středověku a Václavská štola měla pomoci k obnovení těžby na této kdysi velmi bohaté žíle.
Po necelých čtyřiceti letech ražby ve velmi tvrdých horninách došlo k prorážce do šachty Pepř a jejímu odvodnění. Těsně pod šachtou byla překřížena žíla považovaná za Šlojířskou a byla sledována chodbou. Obsahy zlata však byly velmi nízké, a tak byly větší práce v této oblasti zastaveny. Teprve na začátku 20. století zjistil prof. Barvíř, že došlo k záměně Šlojířské žíly za Římsko-říšskou žílu.
Naposledy byl celý jílovský areál otevřen kvůli těžbě zlata v letech 1939 – 1968. V této době byly na úrovni štoly Václav vyraženy další dva kilometry chodeb a šachta Pepř byla prohloubena o další dvě patra. Ze štoly Václav byla vyražena propojovací chodba až do Bohulib, kde došlo k napojení na Bohulibskou Novou jámu. Definitivně těžba skončila v roce 1968, ale štola i nadále plní svoji funkci a odvodňuje hlavní část jílovského zlatorudného revíru.
Díky společnosti Montanika, která v roce 2013 získala báňská díla dolu Pepř, se má možnost do dolu podívat i laik, a to za dodržení přísných bezpečnostních podmínek. Práce na zpřístupnění začaly již v roce 2014 a i když by se dalo říci, že nejtěžší práce mají členové společnosti již za sebou, rekonstrukce i nadále pokračuje. Sympatické je, že všichni členové společnosti věnují štole většinu svého volného času. Díky nim si dnes návštěvník může projít prohlídkový okruh v celkové délce čtyři kilometry a průvodce poskytne zasvěcený výklad o historii a těžbě.
Štola má stálou teplotu 11 stupňů Celsia a v její větší části je snížený profil. Cestu je místy potřeba absolvovat po dřevěných lávkách. Prohlídková trasa však vede po rovině a neměla by tudíž být příliš fyzicky náročná. Odměnou za námahu pak je zážitek na celý život.
