Narodil se 8. 9. 1882 v Praze. Do dobře zajištěné rodiny, tatínek byl náměstek primátora a právník. Kaktusy začaly malého Vojtěcha zajímat již velice záhy. Z velmi prozaického důvodu. V Praze existovala tzv. potravní čára, na které se platila daň z potravin, dovážených do města. Jistý strážník si na malého Vojtěcha zasedl a systematicky ho šikanoval. Kdykoliv se chlapec přiblížil k této čáře, začal mu šacovat kapsy, prý aby nepronášel vajíčka, která byla také zpoplatněna. Konec však přišel velmi záhy. Malý Vojtěch si dal do kapsy velmi pichlavý kaktus, jehož bodnutí se nemohlo strážníkovi líbit. Poté, co se opravdu bolestivě zranil, dal již pokoj jednou pro vždy.
Kaktusy se staly Fričovou celoživotní láskou. Již v patnácti letech patřil mezi znalce evropské úrovně. Současně si vypil pohár hořkosti až do dna, když první dovážené kaktusy nějaký idiotský celník nechal při kontrole zmrznout, podruhé se to stalo za Protektorátu, když již Říši teklo do bot a uhlí potřebovala pro frontu a nezbylo na vytápění skleníků.
První cesta do Jižní Ameriky mohla být i cestou poslední. Výprava mezi indiány, do oblasti Mato Grosso, skončila téměř tragicky, ale pro další výpravy měla neocenitelný význam. Friče znenadání napadl jaguár a mladý cestovatel neměl čas důkladně použít pušku. Jaguára jen zranil a pak došlo k boji tělo na tělo, při kterém nakonec jaguára ubodal. Sám byl těžce zraněn, ale pro indiány se stal víc než člověkem. Už zabít jaguára byl odznak mužnosti, ale zabít ho nožem? Byl indiány uctíván. Při druhé výpravě se oženil podle indiánského rituálu s domorodkou, která měla jméno Černá kachna. Zplodil s ní dceru Herminii, která se dožila neuvěřitelných 104 let. Nikdy více se nespatřili. Nutno dodat, že ona Herminie, se kterou se kontaktovala česká výprava v roce 2000, měla sama osm dětí. Zvláštní jméno, Fric existuje u tohoto indiánského kmene dodnes.
Frič psal knihy cestopisné i dobrodružné. Ty dobrodružné vycházejí s obrázky Zdeňka Buriana. Ale tak, jak je již zvykem, zatímco byl v cizině uznáván a vyhledáván, v Čechách byl okázale přehlížen. Jako znalec kaktusů byl sice respektován, ale své odborné práce o indiánech vydával v němčině. Jeho sbírky se nacházejí v New Yorku a v Petrohradě. Dobrodružný život zakončila banální příčina. V roce 1944 se škrábl o hřebík a dostal tetanus. Přestože věděl, že na tetanus je účinné kurare, což poznal na jedné ze svých osmi výprav, lékaři mu nevěřili. Zcela zbytečná smrt přišla 4. 12.1944.
