Praha se po roce 1620 stávala pomalu ale jistě provinčním městem Rakouského císařství. Hlavní úřady, panovník, diplomatický sbor, vše se odstěhovalo do Vídně. Nebylo to tak děsivé, jak líčí Jirásek, ale přeci jen, význam kdysi hlavního města a metropole císařství pomalu upadal. Jistě, nadále se investovalo, nadále se stavělo. Vznikaly architektonické skvosty, sochy, obrazy. Ovšem byly i památky starší, na které se jaksi zapomínalo, a jejich význam upadal. Jednou z nich byl i orloj na Staroměstské radnici.
S nástupem císaře Josefa II. začalo tzv. osvícenství. Jedněmi velebené, druhými upřímně nenáviděné. Historici, památkáři, milovníci knih jistě dodnes nemůžou přijít radikálnímu synovi Marie Terezie na jméno. Desítky zrušených klášterů, v komisi prodané stříbro a zlato, knihy nabírané vidlemi a prodávané kupcům, kteří do vytrhaných listů balili koření. Tady Jirásek opravdu nepřehání.
Nezájem odskákal i pražský orloj a někdy kolem roku 1787 byl již v takovém stavu, že magistrát vážně uvažoval o tom, odvézt celý stroj do starého železa. Nikoliv obrazně, ale fakticky. Nefunkční, poškozený, polámaný, zkrátka k ničemu. Byl zachráněn na poslední chvíli a za minutu dvanáct.
Tím zachráncem byl Antonín Strnad. Matematik, meteorolog a astronom. Narodil se v roce 1747 v Náchodě. Rodina, zpočátku dosti zámožná, po válkách s Pruskem zchudla, a student Strnad byl v roce 1763 z existenčních důvodů přinucen vstoupit do jezuitského řádu.
Zde je třeba pro pořádek uvést, že jezuité nebyli žádní hlupáci. Tedy v naprosté většině nebyli. Strnad se stal adjunktem hvězdárny v Klementinu a později i jejím ředitelem, kterým zůstal i po zrušení jezuitského řádu. Současně s tím byl jmenován členem Mannheimské meteorologické společnosti. Díky němu se Matematické muzeum v Klementinu rozrostlo o mnoho zajímavých exponátů, knih, glóbů i přístrojů.
V astronomii stanovil přesné zeměpisné souřadnice pražské hvězdárny, pozoroval přechod Merkura přes sluneční disk a zákryty Jupiterových měsíců. V meteorologii vydal knihu s názvem Chronologický přehled přírodních událostí v Království českém, od roku 633 do roku 1700. Současné diskuze o změnách klimatu by v této knize našly jistě mnoho zajímavých informací.
Záchrana se podařila s pomocí magistrátního rady Františka Fischera a konšelé nakonec uvolnili potřebných osm set zlatých na opravu. Našel se i hodinář, malíř i řezbář, takže všechny mechanické součásti i součásti výtvarné byly obnoveny a zachovány. Antonín Strnad zemřel v roce 1799 na tuberkulózu, na zámku Kinských, v Sazené u Kralup nad Vltavou.
