Pocházel z malířské rodiny Grussů, malbě se učil u svého otce Johanna – k němu se ještě vrátíme. Maloval i jeho strýc Antonín (1803 v Pšově – 1872) a starší bratr Jan (1820 ve Varnsdorfu – 1901), konzervátor Centrální komise pro zachování uměleckých a historických památek ve Vídni a ředitel Muzea průmyslového spolku v Litoměřicích.
Julius Gruss studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v krajinářské škole Maxe Haushofera (1811 v Nymphenburgu u Mnichova – 1866 v bavorském Starnbergu). Právě Haushoferovo pedagogické působení v Grussovi probudilo cit pro velejemný způsob malby s propracovanými detaily stromoví, architektury a stafáže.
Po studiu se vrátil zpátky na sever Čech, kde se usadil nejprve v Teplicích a na poslední dva rok života v Liberci.
Gruss jako patriot maloval rozmanitou a kopcovitou krajinu sopečného původu na Litoměřicku, v kraji svého otce.
Také maloval pohledy na Teplice a okolí, rovněž malebné Českosaské Švýcarsko, přes které již jako malý chlapec jezdil s otcem vystavovat do nedalekých Drážďan a kraj kolem Liberce.
Grussovy severočeské krajiny jsou romantické krajiny s klasickou koncepcí, ve kterých vynikne bohatě členitý reliéf krajiny, často s typickými ruinami hradů a vodními plochami a sem tam nějakým tím jelenem.
Vystavoval v Krasoumné jednotě v Praze.
Zemřel 12. května 1865 v Liberci.
Jeho dílo je zastoupeno v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem, Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, Památníku národního písemnictví a v soukromých sbírkách.
Zastavme se ještě u otce, Johanna Grusse staršího (1790 ve Pšově u Podbořan – 1855 v Litoměřicích).
Jako hluboce věřící Johann původně vstoupil do kněžského semináře v Praze, kolem roku 1806 začal studovat na pražské AVU, kde patřil k první generaci žáků Josefa Berglera (1753 v Salzburgu – 1829 v Praze).
Roku 1819 se oženil s Elisabethou Stolleovou, dcerou obchodníka se suknem Johanna Josefa Stolleho ml. z Varnsdorfu. Grussova rodina až do 1830 v tomto městě žila a malíř se tam živil jako učitel. Od 1825 se účastnil výstav v Praze a v Drážďanech. 1830 dostal nabídku od litoměřického biskupa Hilleho, aby přesídlil do Litoměřic a ujal se restaurování obrazů (mj. Karla Škréty) v biskupské katedrále sv. Štěpána. Gruss v Litoměřicích vedl vlastní soukromou malířskou školu a pracoval na zakázkách pro kostely. Stýkal se s řadou významných osobností (třeba s německým přírodovědcem Humboldtem).
Zemřel při epidemii cholery.
Johann Gruss začínal jako malíř krajin ve stylu A. B. Piepenhagena. Byl též portrétistou, věnoval se malbě a restaurování oltářních obrazů, kopíroval obrazy starých mistrů i svých přátel. Tvořil v duchu nazarénů. Na objednávku strahovských premonstrátů restauroval v letech 1839-40 spolu se synem Janem obraz Albrechta Dürera Růžencová slavnost (1506),
úvodní dílo německé renesance, koupené do rudolfínských sbírek, který tehdy náležel strahovské obrazárně. Pozměnil přitom jeho vzhled.
Tehdy chyběla na obraze hlava Madonina a Kristova, hrající anděl a dvě jiné andělské hlavy byly nejvíce poškozeny. Předtím byl obraz už dvakrát opravován, podruhé byla domalována až čtvrtina obrazu. Postup restaurace byl tento: červotočivá deska byla zezadu napuštěna olejem, odpadlá místa obrazu byla zatmelena boloňskou křídou. Pak byla práce zastavena, aby deska vyschla, a teprve roku 1840 zahájil Gruss na naléhání opata malířskou práci, třebaže nebyla ještě leckterá místa zaschlá. Zároveň prováděl kopii obrazu a restauroval i jiné obrazy galerie. Koncem října dokončil restauraci Dürerova obrazu. Originál i kopie byly pak po deset dní ukázány veřejnosti.
Restaurací Grussovou nabyla Růžencová slavnost podoby, kterou má podnes, neboť pozdější konzervační práce se omezily na udržování tohoto stavu.
„Litovati dlužno, že Gruss nevěděl o staré kopii Růžencové slavnosti, chované ve vídeňské obrazárně, jíž by byl mohl použíti jako předlohy při doplňování odpadlých míst. Že uplatňoval své nazarénské cítění při doplnění hlavy Madony, Krista, v hlavě a postavě budoucího anděla, nebudeme mu dnes vytýkat, odlišilť aspoň své přídavky a neupadl do pokusu o padělání Dürerovy mluvy umělecké. Horší je, že se dotkl Gruss, snaže se o barevné vyrovnání nových částí se starými, namnoze i těchto tak, že zmenšil tím rozsah autentických míst.“
My dnes – vlastně odedneška – můžeme Růžencovou slavnost vidět ve sbírkách Národní galerie ve Schwarzenberském paláci.
Zdroje: Umění: sborník pro českou výtvarnou práci, 1934-1935; Wikipedie
