Strach mocných, za který se občas platí cena nejvyšší. Dávná minulost? Nenechte se mýlit. To jenom smrt se přizpůsobila. Odhodila krutou masku a oblékla si společenské šaty. Chová se nenápadně a tváří se přívětivě. A pak nečekaně udeří. Tak nějak to zřejmě bylo, či mohlo být. To se už nedozvíme. Spisovatel, který se tak znelíbil mocným, byl Ivan Antonovič Jefremov.
Narodil se v dubnu 1907 v městečku Vyrica, nedaleko Petrohradu. Můžeme si vybrat ze dvou dubnových dat, záleží na tom, jaký kalendář použijeme. Devátého juliánský, dvaadvacátého gregoriánský. Vystudoval paleontologii a osud k němu byl zpočátku milosrdný. Prvnímu válečnému běsnění se vyhnul jako dítě, před smrtí v tom druhém ho paradoxně zachránila vážná nemoc. Pracoval ve svém oboru v mongolské poušti Gobi, kde nacházel nejen pravěké fosílie, ale také inspiraci. Nekonečná poušť, praskání ohně a obloha posetá hvězdami, to byl dobrý začátek pro budoucího autora sci fi románů.
Psát začal až ve svých 38 letech. Jeho první knihou byla novela z roku 1944, Setkání nad Tuscarorou, která pojednává o spolupráci sovětských a amerických vědců. Američané byli spojenci ve válce, železná opona ještě nespadla a tak mohl tento román vyjít bez problémů. Následovala další díla, jako Hvězdné koráby, Veliká duha, Cesta větrů, až přišel rok 1957, a s ním největší Jefremovův sci fi román, Mlhovina v Andromedě. Popisuje velice vzdálenou a pochopitelně komunistickou, beztřídní společnost. I přes to se jedná o klasiku. Jefremov se totiž posunul na kvalitativně mnohem vyšší stupeň tvorby. Žádnou směšnou a trapnou ideologii, líčící budoucí ráj zde nenaleznete. Román je asociační a filozofické dílo, za kterým je vidět Jefremov jako vědec. To mu ještě prošlo.
Čím se však těm mocným v SSSR znelíbit již musel zcela jistě, byla jeho kniha, napsaná v roce 1970, s názvem Hodina býka. Planeta Tormans, kam Jefremov umístil děj tohoto románu, se nachází ve vývojové fázi Velikého Okruhu a je dokonalým popisem totalitního Sovětského svazu let šedesátých a sedmdesátých. I ty nejtupější mozky musely poznat, o kom Jefremov v této knize, plné jinotajů hovoří. Dokonalé vystižení arogance moci, muselo nadzdvihnout z křesla každý sádelnatý zadek státního úředníka. A pak někdo, někde zdvihl telefon, a vydal příkaz…. Ivan Jefremov zemřel 5. 10. 1972. Údajně na srdeční záchvat…
