Na vycházku s Marií Hátleovou můžete přijít v neděli 8. dubna v 10 hodin. Sraz je na tramvajové zastávce v Praze na Pohořelci.
Samé zlato, a přitom tu žili nuzáci
Nový svět dvakrát vyhořel, za husitských bouří a onoho nešťastného červnového dne roku 1541, kdy nepozorností jakési kuchařsky vznikl oheň, který spálil dvě stě domů na Hradčanech a Malé Straně a poškodil Pražský hrad.
Proto stavení zde nejsou starší doby Rudolfa II. Proto nejsou tu domy nijak vynikající, ostatně zde bydlila chudina. Dnešní obyvatele si ale s bídou rozhodně nespojujeme. Kdo by ji také hledal, když na domovních znameních je tolik zlata. U zlatého noha (gryfa, okřídlené bytosti s hlavou orla a tělem lva), Zlatá hruška, Zlatý hrozen…
Slavný hvězdář tu prý přebýval v hostinci
První dům upozorní toulavé obecenstvo, že „R. 1901 zasazena jest na tomto domě, zvaném od starodávna U zlatého noha, nákladem obce pražské pamětní deska ku poctě slavného Dána Tychona Braheho, cís. mathematika a hvězdáře, který r. 1600 v tomto domě přebýval a 24. října 1601 v nedalekém odtud domě, jenž stával druhdy na místě nynějšího paláce Černínského zemřel a byl pochován v chrámu Matky Boží před Týnem.“
Ale víte, jak to s pamětními deskami bývá… Pobyt Braheho zde není doložen a kronikář František Ruth ho přímo odmítá. Každopádně tu kdysi stával hostinec, kde by hvězdář po příjezdu do Prahy MOHL hlavu složit, dům, na kterém je deska, ale postavil až kolem roku 1683 hradní polír Tadeáš Schöller.
Zlatá Hruška – už tu dávno není tak draho
Číslo 3, Zlatou hrušku, nemusím asi představovat díky známé vinárně, druhdy bzenecké. Většina z nás ji ale zná jen podle jména, nikoli takříkajíc zevnitř, i když kolem se roztahující drahota jaksi snižuje exkluzivitu tohoto podniku. Domu se říká též U Abrahama, podle jednoho z majitelů, řezníka Abrahama Unkoffera.
Ten nechal roku 1690 vystavět i dům vedlejší, U zlatého (modrého) hroznu. V něm bydlel Rudolf Friml, americký pianista a hudební skladatel českého původu (1879 v Praze – 1972 v Los Angeles).
A do vinárny rád chodil spisovatel František Nepil.
Dům pro bratra od samotného Santiniho
Mezi dvěma uličkami, stoupajícími k někdejšímu posádkovému soudu, vojenskému vězení a z dob bolševického teroru známého „domečku“, stojí dům č. 7, barokní vila z let 1705-8, kterou vystavěl osobně Jan Blažej Santini – Aichla pro svého bratra, kameníka Františka Jakuba. Má hned několik jmen – Dům Santiniovský, Šmicerovský, Lobkovický, U zlatého žaludu nebo Dům Loretánských muzikantů. Kolem roku 1720 jej totiž zakoupila Loreta pro devět chlapců – zpěváčků gregoránských chorálů. Vila měla až do požáru roku 1918 šindelovou střechu.
Okno do fantastického světa bonvivánského malíře
Domky č. 9, 11 a 13 byly původně jedním stavením U svatého Michala. V letech 1804-5 byly stavebně rozděleny, číslo 11 získalo pak jméno U zlatého stromu. V číslech 11 a 13 bydlel filmový a televizní režisér Jindřich Polák (1925 v Praze – 2003 tamtéž), spolutvůrce Pana Taua.
Také baráčky s čísly 15, 17 a 19 byly původně jedním celkem. Stavět tu začal před rokem 1672 řezník Kohout, další úpravy se budova dočkala za řezníka Šafránka snad v roce 1723, až byla nakonec roku 1796 rozčleněna. Nutno k prostřednímu domku poznamenat, že byl těsně po Listopadu zvýšen – a to ne zrovna citlivě a k č. 19, že v objektu jsou zachovány zbytky renesančního příbytku, který tu dříve stával a byl za třicetileté války zničen (klenutý postor v přízemí vlevo od vstupu). Číslo 15 zove se U zlatého keře, číslo 17 byl Bílý čáp, který se časem také pozlatil, a č. 19 je Zlatý beránek, též u Šafránků či u Myslivečků zvaný. Číslo 21 pak sluje U bílého lva.
V čísle 19 bydlel v 60. letech 20. století výtvarník Milan Knížák a po něm Miloš Kurovský, který zemřel loni na podzim, 22. října, čtyři dny po svých 93. narozeninách. Malíř fantaskních výjevů, původem z Ostravy, tu bydlel od roku 1978 do roku 1994, pamatuji se, jak mne jako dítě fascinovalo okno jeho ateliéru…
Umělci si tu podávali dveře
Stavení č. 23 a 25 (U zlatého pluhu) byla původně rovněž spojena. Rostla kolem roku 1660 a byla rovněž značně poškozena za francouzského obléhání r. 1741. Domy byly rozděleny roku 1804. V dubnu 1857 se tu narodil houslový virtuos František Ondříček, což upomíná pamětní deska s reliérem mistra od Otakara Španiela (1937, řešení J. Kavan, lil Fr. Anýž).
Rohový dům č. 27 sluje U zlatého slunce, tady pro změnu žil malíř Jiří Anderle.
Víte, že Lumbeho vily jsou dvě?
Na pravé straně uličky jest zahradní restaurant, dětské hřiště a letní scéna divadla Ungelt, nad tím vším se skvěje přístupná, leč nepřetržitým tajemstvím zakletá Lumbeho zaharada s vilou čp. 94. Dům pochází z první poloviny 18. století (přístupný je z příkrých schodů do Jelení ulice), od roku 1852 ho vlastnil Josef Tadeáš Lumbe z Malonic (1801 v Praze – 1879 v Malonicích), profesor zemědělského hospodářství a po roce 1848 ředitel Českého stavovského polytechnického ústavu (dnes bychom řekli rektor ČVUT) a poslanec. Jeho bratr Karl Wilhelm Lumbe si postavil vilku trochu východněji, ta byla před časem uzpůsobena pro potřeby prezidenta republiky.
Vražda ve Zlaté hvězdě
Pravou domovní frontu uvádějí vrata a patrový dům (bez čísla), kde žil a tvořil sochař a vodní lyžař Josef Nálepa (1936 v Ostravě – 2012 v Praze).
O snad neznámějším domku č. 2, tzv. Zlaté hvězdě, uvádí Pavel Vlček v Uměleckých památkách (Hradčan) toto: „Zřejmě nuzná předbělohorská zástavba v blízkosti tehdejších šancí byla v těchto místech za třicetileté války zcela zničena. V polovině 17. století zde vyrostl jednopatrový domek, pobořený v době francouzského obležení r. 1741. Za fortifikační příspěvek a patrně také na náklady hradčanské obce byl znovu postaven a od té doby zůstal dochován vpodstatě dodnes.“ Roku 1807 měl být dům podle plánů Ignáce Palliardiho zvýšen o patro a opatřen dřevnou pavlačí, která byla roku 1833 podezděna. Domek je oblíben filmaři, mnohdy se zde natáčelo, napadá mi detektivka Srdíčko (1987) s Věrou Kubánkou a Janou Preissovou. V přízemí je kavárna, kterou kolega novinář Vráťa Konečný doporučuje.
Romantický dům u Raka je replikou. Kvůli dřevomorce
Číslo 4 nese jméno U zeleného kříže a pochází přibližně z roku 1770, o padesát let později tu Palliardi postavil palírnu kořalky. Číslo 8 je klasicistní stavba Václava Dudy z let 1841-4.
Nový svět zakončuje malebná roubenka „U raka“, která je ale pouhou kopií starého stavení (kolaudováno 1990, úpravy 1994 v souvislosti s přeměnou na penzion). K starému domu tolik – roku 1739 prodali hradčanští radní místo, kam se svážel mydlářský popel, řezníkovi Simonisovi. Ten na něm postavil chlévy pro jateční dobytek. Někdy po roce 1774 byly předělány na byty. Stavení je osudově spojeno se osobou spisovatele Jakuba Arbese. Jednak se věm odehrává děj jeho Zázračné madony a potom tu žila Arbesova budoucí manželka Josefina Rabochová.
Dům před svým odchodem do exilu vlastnil spisovatel Arnošt Lustig (1926 v Praze – 2011 tamtéž) se svým souputníkem Otou Pavlem (1930 v Praze – 1973 tamtéž). Pak jej měl fotograf Alexander Paul (1907 v Rakovníce – 1981 v Praze)
V zahradním domku bydlel Karel Kachyňa
Za Nový svět lze jistě považovat i část Černínské uličky pod barokními hradbami. Zajímavý je dům č. 7 U zlatého bažanta – byl přistavěn k číslu 5 (z r. 1683) v letech 1717-26. Starší dům byl po rozdělení radikálně přestavěn dle plánů Ignáce Palliardiho (1816), č. 7 pak upravili podle projektu rovněž známého stavitele Karla Pollaka (1822). Do zdi dvorku pětky je zasazena socha Jana Nepomuckého, dílo lidové tvořivosti. V této části Nového světa bydleli režisér Jan Švankmajer a malíř Jan Zrzavý.
Zajímavá je i historie čísla 3. Původně renesanční letohrádek (cca 1550) roku 1680 získali kapucíni, upravili jej v duchu baroka, vystavěli zahradní domek (Na náspu 2), vše obezdili – a vznikl Kapucínský lazaret. V domku Na náspu bydlel filmový režisér Karel Kachyňa (1924 ve Vyškově – 2004 v Říčanech) a dnes tu přebývá jeho paní Alena Mihulová.
