Neví, zda Fine Gospel Time dá další dvacítku, je ale optimistka, o čemž svědčí i slova zvolené úvodní písničky – „tam v dálce nám svítá zas“. Ďas ale určitě nevezme její bývalé působení – ať již v Semaforu, na zaoceánských lodích nebo předešlá léta se souborem, který vznikl tak, že přišla za Jiřím Suchým a řekla mu, že má vícehlasý zpěv. Řekl, že si maximálně 12členný sbor může vzít do semaforského programu. Časem se rozrostl. Zdaleka nezpívá jen gospely, má široký záběr.
Sílu nabírá na davelské chatě
Na start narozenin souboru ji přišli podpořit Věra Martinová, Karel Voříšek, Štěpánka Duchková, Jiří Helekal, Radan Dolejš nebo Ivan Vyskočil. V rámci koncertu, který prezentovala a který se uskuteční v pondělí 21. října od 19 hodin v divadle Hybernia, dále vystoupí například Jiří Suchý, Karel Vágner, Jiří Krampol, Petr Jablonský nebo Zbigniev Czendlik.
Zuzana Stirská již v minulosti pro Náš REGION uvedla, že v létě nabírá sílu na chatě v Davli. Vyhovuje jí, že z Prahy je to tam autem 30 minut, navíc vlak Posázavský pacifik zastavuje v hlavním městě přímo před domem, kde žije s manželem. V Davli relaxuje, plave v řece i pracuje na zahradě, kde kdysi býval ovocný sad. Pro zábavu pěstuje maliny, které „rostou samy“, dýně Hokaido, z kterých s manželem „vaří kdeco“.
Radši teplo než zimu
A jaké má zážitky z cest, které absolvovala v rámci vystupování na zaoceánských lodích, kdy proplula takřka celý svět? „Jsem teplomilný člověk, takže se mi líbilo všude tam, kde je teplo. Milovala jsem Karibik, je to tam čisté a hezké, líbilo se mi v Nové Guinei, na Bali, v Indonésii. I povaha tamních lidí je mi blízká, jsou srdeční a pořád si nestěžují. U nás jsou lidé často nespokojení, buď je jim moc teplo, nebo zima,“ uvedla.
Navštívila i „studené“ země. „Byli jsme na severu Grónska, na Islandu, většinou v letních měsících, což bylo takové jakoby slabší jaro u nás. Byli jsme na Antarktidě, v době, kdy je tam jakoby léto, občas nesměle vykoukl nějaký lísteček. Byli jsme v nejsevernějším městě světa, což je norský Hammerfest, v Norsku jsme viděli fjordy, lesy, krásnou krajinu. Je zajímavé to vidět, ale není to můj svět. Já spíš tak plácnout sebou na sluníčku, dnes už radši do stínu, ne se halit do kožichů a čepic,“ dodala.
