Budoucí spisovatel se narodil 12. srpna 1899 v Moravské Svratce jako nejstarší z celkem osmi dětí. Otec pracoval na stavbě železnice ze Žďáru do Havlíčkova Brodu a později dostal místo tzv. vechtra, který měl za úkol pravidelně kontrolovat pěšími pochůzkami trať. Rodina bydlela v železničním (služebním) strážním domku, kterému se v železničářském slangu říkalo vechtrovna.
Do učení nastoupil Josef ve Svratce, a to ke knihaři a v roce 1915 se stal tovaryšem. Během války práci v oboru však nenašel a střídal různá zaměstnání. V roce 1917 byl odveden do armády a poslán na italskou frontu. Později dezertoval, byl však chycen a po odpykání trestu ve vězení opět vrácen na frontu.
Po první světové válce pracoval jako knihař v Novém Městě na Moravě, ale měl jiný cíl, který se mu splnil. Vystudoval učitelský ústav v Čáslavi, na který byl potom po složení zkoušek sám přijat jako učitel. Ke svému původnímu jménu si přidal ještě jedno, „Věromír“ (věrný míru), čímž deklaroval najevo svůj odpor k válce. Jako mladého učitele jej čekalo časté střídání míst na malých školách v jednom z nejchudších krajů Čech, na Vysočině. Poznal tak důkladně těžký život venkovského lidu.
Je pochopitelné, že chtěl jeho úděl zlepšit a cestu k tomu viděl v levicových idejích. Proto se také stal v roce 1927 členem Komunistické strany Československa. Časem se však musel kvůli těžké vadě sluchu vzdát vytouženého učitelství. Před druhou světovou válkou i po ní pracoval v brněnském rozhlase, v Syndikátu spisovatelů a ve Filmové radě, později pak v Českém literárním fondu a Kruhu přátel dětské knihy. V 50. letech se přimlouval za nespravedlivě odsouzené katolické spisovatele.
Jako autor napsal kromě Malého Bobše ještě devět dnes už zapomenutých prozaických děl (např. Náruč maminčina, Hoši s dynamitem), jako jeho poslední dílo mu v roce 1970 vyšla vzpomínková kniha Dávno tomu. Do předlistopadové školní četby se dostalo pro děti určené a dodnes populární převyprávění románu D. Defoea Robinson Crusoe.
Smutné je, že Pleva svou v podstatě autobiografickou knihu „Malý Bobeš“ několikrát přepracoval, aby vyhovovala i poválečným socialistickým ideálům. Těžko říct, zda z vlastní vůle nebo na něčí popud. Asi nejupřímnější v ní zůstávají pasáže věnované jeho vlídné a laskavé mamince. V roce 1961 se Malý Bobeš dočkal i stejnojmenného filmového zpracování, v němž Bobšovy rodiče ztvárnili Dana Medřická a Radovan Lukavský. V roce 1962 pak na film navázalo jeho pokračování Malý Bobeš ve městě.
Socialistický režim si J. V. Plevy považoval a za jeho literární práci ho v duchu socialistického realismu odměnil několika vyznamenáními a tituly – zasloužilý umělec (1959), Řád práce (1969) a Řád Vítězného února (1984). J. V. Pleva zemřel 7. září 1985 ve věku 86 let a po roce 1989 jako komunistický spisovatel samozřejmě „upadl v nemilost“, dokonce takovou, že jej např. Školní slovník českých spisovatelů (2004) a Příruční slovník české literatury (2005) jako spisovatele již neuvádějí. Na spravedlivé a objektivní hodnocení tedy čeká nejen on, ale i jeho Malý Bobeš.
