Sokol loví tím způsobem, že svoji kořist vyhlíží z velké výšky, po jejím spatření skládá křídla a přechází do střemhlavého letu. Samice sokola je téměř dvakrát větší než samec a může dosahovat hmotnosti až 1,5 kilogramu.
Vědci se dlouho domnívali, že výhodou střemhlavého letu z velké výšky je moment překvapení kořisti. Pozdější vědecké výzkumy však došly k závěru, že jeho lovecká strategie je mnohem složitější, nicméně střemhlavý let z velké výšky a rychlost v ní opravdu hrají zásadní roli.
Vědce zajímala zejména skutečnost, jak se sokol dokáže ve vysoké rychlosti orientovat? Několik sokolů bylo vybaveno malými, lehkými kamerami a GPS snímači, jež zaznamenávaly jejich rychlost a dráhu letu. Bylo zjištěno, že během střemhlavého letu sokol zvyšuje svoji rychlost otáčením a tím se otáčí i jeho výhled na pronásledovanou oběť, což vede k přesnému zaměření kořisti. Sokolovi stačí, když si svoji oběť udrží ve středu zorného pole. Podobný navigační systém používají rovněž i vojenské řiditelné střely a rakety.
Sokolové jsou vítáni zejména ve velkých městech, kde se jejich hlavní kořistí stávají přemnožení holubi. Ve 2. polovině minulého století byli však sokoli na některých místech téměř vyhubeni, a to následkem používání pesticidů, zejména pak DDT, v zemědělství. Například u nás nebyl v 70. letech minulého století zjištěn ani jeden hnízdní pár. Stavy počtu sokolů se začaly obnovovat až díky zákazu používání těchto pesticidů a rovněž i na základě ochrany jejich hnízd. Částečně v této situaci pomohly i umělé odchovy sokolů. Sokol stěhovavý je však nicméně stále ještě ohrožen a přísně chráněn.
