Dobové odpoledne vás zavede do časů našich pradědů a prababiček a navodí atmosféru přelomových dní na sklonku první světové války, kdy monarchie umírala a rodila se republika. Program je sestavený jako pestrá zážitková pozvánka na unikátní výstavu 1918 Žižkov – My, národ Československý, která bude pro všechny k vidění od 7. září v žižkovském Atriu, a která představí vývoj Žižkova v letech 1918 – 1938.
V legendární žižkovské hospodě U Vystřelenýho oka, která mimochodem nedávno oslavila čtvrt století, zažijete 5. září od tří odpoledne Žižkov, jak mohl vypadat na podzim roku 1918, ochutnáte pokrmy z válkou ochuzených receptů žižkovských hospod, na zdraví mladé republice připijete třeba i nefalšovanou kontušovkou.
Potkáte se s autory zmiňované výstavy Janem a Terezou Vlkovými, poslechnete si úryvky z Haškova Švejka, které bude předčítat moderátor Pepa Lábus s hudebním doprovodem harmonikáře Pepy Čečila. Dobová řemesla zastoupí například dráteník a jeho malé muzeum, atmosféru dobového prostředí zajistí Pin up & Vintage Studio a klub vojenské historie Gardekorps Praha, který navíc představí výstavu vojenské výzbroje a výstroje c. a k. mocnářství.
A svůj zážitek z těchto nezapomenutelných historických kulis máte šanci zvěčnit v dobovém foto koutku, nebo uchovat v podobě vlastnoručně vyražené pamětní mince.
K tomu všemu budou hrát kapely Kontušovka, Péro za kloboukem, Pražský pouťový orchestr a flašinetář Jan Bondra.
Výstava v Átriu bude až do konce listopadu
Autoři výstavy, Jan a Tereza Vlkovi, si dali za úkol přiblížit dějiny místním obyvatelům, kladou důraz na běžný život, aniž by však ignorovali zásadní politické momenty doby. Doby, kdy hospodám vládli Jaroslav Hašek a Franta Sauer, zvedat činky učil Fridolín Hoyer a sáňkovat se mohlo i v ulici U Rajské zahrady.
Výstavu tvoří fotografie, trojrozměrné předměty nebo třeba ukázky z filmů.
„K vidění bude na 450 fotografií, k dispozici na výběr jsme jich měli ale nakonec dvakrát tolik. Také přineseme rozhovor s nejstarším žijícím Žižkovanem Eduardem Markem, jenž pamatuje první republiku, kam se chodilo do školy, kde kluci dělali lumpárny, jak vypadaly ulice… Zmíněny budou rovněž okolnosti, jak se Žižkov stal součástí Velké Prahy, kteří starostové tu úřadovali, jak se stavěl památník na Vítkově, jaká tu byla a je dobová architektura…“ říká Tereza Vlková.
Nikoli jediným, ale podstatným smyslem výstavy je, inspirovat se prvorepublikovou morálkou. Lidé byli v tom ohledu přeci jen jiní než dnes, což právě dokládají archivní záznamy. Třeba že někdo najde bochník chleba a přinese ho na policejní oddělení a vrátí ho. Policista ale nenašel jeho majitele, tak ho snědl, aby „chléb nepodlehl zkáze“, ale do obálky uložil peníze, co by ten bochník stál, kdyby se náhodou jeho majitel ještě objevil.
„Skutečně jsme se pustili do pečlivého archivního bádání. Více než polovina věcí zde bude vystavena vůbec poprvé, o mnohých se vůbec nevědělo, že ještě existují. Archiv hlavního města nám dovolil přístup i k nezpracovaným fondům, čili hledat hlášení ze zápisů městských rad nebo policejních oddělení, která návštěvníky určitě pobaví a možná i poučí,“ řekl Jan Vlk.
Celá kapitola je připravena o Jaroslavu Haškovi a Frantovi Sauerovi. Žižkov se s nabytím svobody vypořádal po svém, mnohdy svérázným způsobem. Známé je stržení Mariánského sloupu iniciované právě Frantou Sauerem, který byl mylně vnímán jako symbol Habsburků a jejich moci. Moc hezká byla recese bitva na Vítkově roku 1920, kdy bylo výročí slavné husitské bitvy a Franta Sauer ho hodlal připomenout po svém. Posbíral chlapy z místních hospod a kapslovny, aby sehráli bitvu. Jenomže se mu předtím nezřízeně opili a dopadlo to přesně naopak, že vyhráli křižáci a husiti pádili dolů s kopce. Pak Zikmund s Žižkou usnuli v hospodě – jeden na stole, druhý pod ním. Vše se však dálo vždy na hranici morálky, bylo hezké, že všichni tehdy vnímali svoje mantinely.“
K autorům výstavy
Tereza Vlková (*1986) vystudovala na FFUK obory historie a archivnictví. Po škole se věnovala tlumočení a překladům, nyní se naplno věnuje přednáškové činnosti a tvorbě výstavních scénářů spolu s publikační činností. Zaměřuje se na církevní stavby na Žižkově a v tuto chvíli na výstavu o první republice v Atriu v Čajkovského ulici.
Jan Vlk (*1960) studoval na FFUK obor historie, pracoval v historickém ústavu Akademie věd, Muzeu hlavního města Prahy, Vojenském muzeu. V současnosti je historikem na volné noze a kronikářem městské části Praha 3. Na kontě má publikace o Praze (Dějiny Prahy I., II.) nebo sakrálních stavbách (Církevní památky v Praze 3).
Přijede i historická tramvaj
V rámci doprovodného programu k této výstavě těšit na jízdy historickou tramvají s reprodukovaným výkladem o historii Žižkova. Ochutnávky vín a připomínku začátků pěstování vinné révy na Vítkově, ukázku historických středověkých řemesel nebo například vzor stolování a tradičních zvyků.
Připojí se i Vozovna
Bohatý kulturní program nabídne i kulturní centrum Vozovna. Na předposlední středu v měsíci je naplánovaný literární večer. Na besedě s tvůrci filmu Jan Hus se návštěvníci mimo jiné dozvědí, jak se natáčí historický film, kdy scénář musí ustoupit historii a naopak. Další středu můžou stejné místo navštívit zájemci o historii. Na programu je přednáška o třicetileté válce s profesorem Radkem Fukalou.
