Dien Bien Phu byla tehdy vesnice ležící poblíž Laosu, vzdálená od Hanoje asi 300 km. Blízko ní se rozkládala rozlehlá planina ohraničená ze stran vyvýšeninami, které Francouzi obsadili a vybudovali tam základny a opěrné body. Dali jim ženská jména pěkně podle abecedy – Anne-Marie, Beatrice, Claudie, Dominique, Eliane, Gabriele, Huguette a Isabelle. Zde mělo dojít k rozhodující bitvě mezi francouzskou koloniální armádou a Vietminhem, osvobozeneckým levicovým hnutím vedeným Ho Či Minem podporovaných Sovětským svazem a komunistickou Čínou.
Celá akce začala tím, že 20. listopadu 1953 došlo k obsazení vesnice francouzskými parašutisty, kteří se již během výsadku dostali do kontaktu s Vietminhem. Protože tábor nemohl být zásobován po pozemních komunikacích, vznikl letecký zásobovací most z Hanoje. Vojáci dostali rozkaz vykopat si zákopy, ale protože věřili, že toto místo brzy opustí, mnoho práce si s nimi nedali.
Francouzi se nepoučili z předcházejících bojů, anebo jim to koloniální hrdost nedovolila. Předpokládali pozemní útok Vietnamců a následný boj na rovině, ale Vietnamci místo toho obsadili kopce nad vesnicí a postupně si tam budovali dělostřelecké pozice. Nakonec měli nepřítele jako na dlani a mohli celou oblast přesně ostřelovat. Poslední den bitvy do boje nasadili nakonec i vícehlavňové raketomety „kaťuše“.
Francouzi nedokázali jejich pozice přesně zjistit. V prosinci se sice vydávali vojáci cizinecké legie a výsadkáři na hlídky do okolních kopců, ale to už je Vietminh sledoval a od poloviny ledna je začal přepadat. Francouzi proto v bitvě samotné bojovali s nepřítelem, jehož rozložení sil neznali a nebyli je schopni zjistit. Nemohli tak proti němu nasadit účinnou vojenskou techniku – vlastní letectvo a dělostřelectvo.
Operaci na vietnamské straně velel generál Giáp, kterému pomáhali sovětští a čínští poradci. Francouzští generálové měli na vzniklou situaci rozdílné názory. Generál Cogny chtěl, aby byl tábor evakuován, generál Navarre jako hlavní velitel rozhodl, že tábor však evakuován nebude. Věřil v sílu letectva, které už měsíc bombardovalo přísunové cesty Vietminhu. Tak začala katastrofa francouzských jednotek, jejichž situace byla už v předvečer bitvy nezáviděníhodná. Bombardovací eskadra již neměla plný stav letadel a její posílení vrchní velení v Paříži odmítlo.
Odpoledne 13. března 1954 začala vietnamská dělostřelecká příprava trvající 12 hodin. Většina výsadkářů, kteří bránili základnu Beatrice, během ní padla a tamní prapor cizinecké legie utrpěl těžké ztráty. Kvůli špatnému počasí nemohla francouzská letadla bombardovat pozice Vietminhu. Vietnamci také umístili svá děla na vysunovací rampy, takže je Francouzi nemohli vypátrat, protože ihned po střelbě je Vietnamci zatáhli zpět do úkrytu. Ještě téhož dne přešla základna Beatrice do rukou nepřítele.
Následující den padla Gabriele. Francouzi provedli výpad, ale museli se stáhnout zpět do pevnosti. Na pomoc obklíčeným vojákům byl alespoň vyslán speciální prapor výsadkářů, který seskočil v prostoru základny Isabele, 5 km jižně od Dien Bien Phu. 28. března dosedlo na přistávací plochu u vesnice poslední francouzské letadlo, potom už přistání nebylo možné. Francouzské letectvo sice použilo k bombardování osvědčený napalm, ale protože Francouzi neznali přesné rozmístění vojsk a děl Vietminhu, nemělo to valný účinek.
Za dva dny zahájili Vietnamci soustředěný útok proti opěrným bodům Eliane, Dominique a Huguette (tzv. Bitva pěti pahorků). 30. dubna se ještě pokusili Francouzi přerušit zásobovací cesty nepřítele, ale to už bylo pozdě a operace měla malý efekt. Nastalo období dešťů, cesty se staly nesjízdné a tak Vietnamci zásobovali své jednotky u Dien Bien Phu pomocí padáků. Viet Minh neustále zvětšoval dobyté území. Washington začal uvažovat o přímé letecké podpoře, ale z politických důvodů k tomu nedošlo. Prezident Eisenhover prohlásil, že neexistuje nikdo tak silně přesvědčený proti americké intervenci ve Vietnamu, jako je on. Tím osud francouzských jednotek zpečetil. Druhý den, 7. května 1954, Francouzi kapitulovali.
Dien Bien Phu – situace, následky a dozvuky
- Cizinecká legie tvořila 26 % z nasazených vojáků.
- Ve všech útvarech francouzské armády sloužili také vietnamští vojáci.
- Generál Navarra (*1898) byl považován odpovědný za porážku u Dien Bien Phu. Začátkem června byl odvolán z funkce, zůstal sice v armádě, ale za dva roky byl penzionován a zemřel roku 1983 v Paříži.
- Vietnamci při útoku použili asijskou taktiku „lidské vlny“ bez ohledu na lidské ztráty, tak, jak ji používala Rudá (Sovětská) armáda a armáda císařského Japonska ve druhé světové válce. Neustálé útoky pěchoty způsobily, že se zbraně obránců nakonec zadřely anebo jim došly náboje.
- Generál Cogny (*1904) se během napjaté situace 17. března snažil dostat k posádce a převzít velení, ale letadlo se muselo vrátit kvůli silné protiletadlové palbě. Pak informoval svého nadřízeného, gen. Navarru, že nechce sloužit pod jeho velením, což ovšem nemohlo být ihned vyřízeno. Vztahy mezi oběma generály zůstaly napjaté. Cogny pokračoval ve snaze zorganizovat vyslání posil do Dien Bien Phu. Po Indočíně byl povýšen na generálporučíka a sloužil v Alžíru. 11. 9. 1968 zemřel spolu s dalšími 94 cestujícími při havárii dopravního letadla poblíž Nice.
- Po ukončení korejské války příměřím, začali do Vietnamu přicházet čínští instruktoři spolu s těžkými zbraněmi, jejichž obsluhy byly vycvičeny v Číně. Šlo o houfnice ráže 75 mm a 105 mm, minomety 120 mm, protiletadlové kanóny 37 mm. Převaha vietnamského dělostřelectva proti francouzskému byla u Dien Bien Phu 3 : 1.
- Čínský poradce byl přidělen ke každé dělostřelecké baterii, u protiletadlového dělostřelectva ke každému kanónu.
- Během bitvy nastal náhlý skok v počtu sestřelených letadel. To když čínští instruktoři zasedli přímo k mířidlům.
- Na dopravě zbraní a vojenského materiálu po přísunových cestách se podílely desetitisíce až statisíce lidí, mnozí z donucení.
- Údaje o počtech padlých, zraněných a zajatých francouzských vojácích se rozcházejí. Počet padlých je odhadován na 10 000, zraněných na 6 500 a zajatých rovněž na 6 500. Ranění a zajatí francouzští vojáci (asi 13 000 mužů) byli nuceni vydat se na 800 km dlouhý pochod. Během prvních tří měsíců zajetí z nich v otřesných podmínkách na 10 000 zahynulo.
- Mezi přeživšími zajatci byla i hrstka českých příslušníků Cizinecké legie, kteří pak byli nuceně repatriování do Československa a odsouzení k různým trestům za službu v cizím vojsku. Celkem jich válkou v Indočíně prošlo na 300.
- Ztráty Vietminhu a civilního obyvatelstva se odhadují na 50 000 osob.
- Některé prameny uvádí, že v táboře Dien Bien Phu existovaly 2 polní nevěstince (bordel mobile de campagne) s personálem několika desítek alžírských a vietnamských prostitutek.
- Podruhé se podobná situace jako zde, tj. nedostatečná podpora vlastních jednotek dalšími silami, zopakovala USA za prezidenta Johna Kennedyho. Ten slíbil vydat americkému letectvu, aby svou účastí podpořilo výsadek kubánských emigrantů 17. dubna 1961 v Zátoce sviní na Kubě, ale svůj slib nesplnil a tento rozkaz nevydal. Kvůli nedostatečnému leteckému krytí Castro tuto invazi utopil v krvi a pochopitelně velmi, ne-li rozhodujícím způsobem, podpořil svou komunistickou vládu v zemi.
