Vyvrcholením jejich snah se pak stala stavba vlastního, českého divadla. V roce 1868 nejprve vzniklo tzv. Prozatímní divadlo. Národní divadlo pak bylo slavnostně otevřeno 11. června 1881. Pouze za pár týdnů však bylo nové české divadlo zachváceno ničivým požárem.
Hořet začalo 12. srpna 1881 okolo šesté hodiny podvečerní. Divadlo hořelo po celou noc, až do rána. Oheň tak způsobil obrovské škody. Podle soudobého vyšetřování na vině byli dva nedbalí zámečníci, kteří v té době pracovali na střeše Národního divadla a údajně při práci porušili protipožární předpisy…
Sto let po požáru čeští vědci a požární inspektoři provedli experiment, při němž se pokusili simulovat co nejvěrnější rekonstrukci osudného dne, kdy zámečníci Jenisch a Ziniburg pracovali na úpravě hromosvodu Národního divadla. Vyrobili totožnou okapovou rouru a položili do ní rozžhavené uhlí. V osudný den totiž zámečníci připojovali k hromosvodu drát. V té době se pájelo za pomoci plechových kamínek, ve kterých bylo rozpálené uhlí a v něm se pak tavil kov. Po dokončení práce zámečníci sice kamínka zchladili vodou, ponechaly je však v okapové rouře…
Během pokusu byly navozeny rovněž povětrnostní podmínky příznivé pro vznik požáru, a to dokonce více než v onen historicky osudný den. Na základě tohoto experimentu vědci společně s inspektory došli k závěru, že kamínka by mohla divadlo zapálit jen velice těžko a pokud by se tak přece jen stalo, oheň by se v takovém případě šířil mnohem pomaleji než onoho osudného dne před sto lety a stihl by se tak včas uhasit.
Historici navíc dodávají zmínky o podivných okolnostech, které doprovázely požár Národního divadla. Den před požárem popraskalo potrubí z vodárny a přestala tak téct voda z hydrantů. Pražští hasiči navíc v tento den nebyli v plné síle a připravenosti vzhledem k zavádění nového hasicího systému a rovněž nebyli v kompletním složení z důvodu pohřbu kolegy. Nepodařilo se ani spuštění bezpečnostní železné opony, jež měla za úkol protipožární ochranu hlediště a jeviště. Závěrem lze tedy nejspíš konstatovat, že bezpečnostní pochybení dvou nezodpovědných zámečníků nebylo jedinou a pravděpodobně zřejmě asi ani hlavní příčinou pustošivého vyhoření Národního divadla. Jak to však tenkrát všechno přesně bylo, to se s určitostí zřejmě již nikdy nedozvíme…
Požár naštěstí neznamenal konec našeho Národního divadla. Češi ihned začali sbírat peníze na jeho obnovu. Za šest týdnů byl v celonárodní sbírce shromážděn milion zlatých. Svého nového otevření se Národní divadlo dočkalo 18. listopadu 1883.
Přesně sto let po jeho znovuotevření byla dostavěna i Nová scéna Národního divadla, vytvořená architektem Karlem Pragerem. Dodnes nepanuje mezi Pražany shoda ohledně výsledné podoby této Nové scény. K Národnímu divadlu však již patří a můžeme ji vnímat kupříkladu jako moderní protiváhu tradiční budovy původního Národního divadla.
