Koně se žlutou barvou srsti se dělí na dvě skupiny. Buď k ní mají nohy a ocas tmavé až černé, a pak to jsou plaváci, anebo světlé až bílé a pak se jim říká žluťáci, izabely nebo palominové. Toto zbarvení je také hlavním poznávacím znamením koní Kinských (Equus Kinsky), ale ne tím rozhodujícím. Tím zůstává výžeh na levém stehně, který dokládá skutečnost, že dotyčný kůň je zapsaný v plemenné knize. Ojediněle mezi koňmi Kinských tak najdeme i hnědáky a ryzáky, dokládající šlechtitelské začátky tohoto plemene, charakterizovaného dnes jako ráz českého teplokrevníka.
K založení chovu došlo již roku 1832. Rodina Kinských, žijící na chlumeckém panství, chovala koně pro hospodářské a vojenské účely přímo z královského pověření. Vůbec nejdůležitější osobou vývoje chovu byl hrabě Oktavián Kinský (1813 – 1869), velký odborník a chovatel nejen svědomitý, ale i poněkud zarputilý. Když se v jeho hřebčíně narodila vynikající klisna Themby II., kterou chovatelé anglických plnokrevníků odmítli zapsat do plemenné knihy pro její netradiční plavé zbarvení typu izabela, hrabě se rozhodl pro své plaváky a žluťáky založit vlastní plemennou knihu a tím i úplně nové plemeno koní, koně Kinského (Equs Kinsky).
Jeho cílem bylo vyšlechtit teplokrevného koně vhodného pro parforsní hony, z nichž se později vyvinuly současné překážkové závody steeple-chase. O tom, že se mu to podařilo, svědčí vítězství Normy, klisny tohoto plemene, ve Velké pardubické v roce 1937. Do cíle ji přivedla zatím jediná žena, která v tomto závodě zvítězila, Lata Brandisová.
Po 2. světové válce, koncem 60. let, se málem zaniklého plemene ujalo vedení Státního statku Chlumce nad Cidlinou, ovšem získat pro koně Kinských statut samostatného plemene se oficiálně podařilo až v roce 2005. Bezprostředně poté se jeho chovatelé soustředili na to, aby jejich koně měli a získávali co možná největší podíl původních genů koní Kinských. Ti byli zároveň definováni jako ušlechtilí teplokrevníci středního tělesného rámce, „korektního zevnějšku, s dobrým pohybem a skokovými schopnostmi, snadnou jezditelností, dobrou inteligencí, s chutí pracovat, s pevným zdravím a s převažující barvou isabel a plaváků“. Klisna by měla dosahovat kohoutkové výšky 159 – 166 cm, hřebec 162 – 168 cm. Předpokládá se pro něj využití v klasických jezdeckých drezurních a skokových disciplínách i pro rekreační ježdění včetně terénního (např. parforsní hony) a westernového.
Přesto, že koně Kinských získali již mnoho příznivců jak pro svůj atraktivní vzhled, tak milou povahu a všestranné využití, jedná se stále o málopočetné plemeno. V roce 2020 je v plemenné knize zapsáno něco přes 100 klisen a kolem 20 hřebců.
