Známý rakouský zoolog, nositel Nobelovy ceny z roku 1973 za fyziologii a medicínu Konrad Zacharias Lorenz (7. listopad 1903 – 27. únor 1989) a zakladatel moderní etologie, která se zabývá studiem chování živočichů, prohlásil na sklonku svého života, že jeho pes má duši, která vysoce překonává jeho vlastní duši ve schopnosti mít rád. Lorenz byl přesvědčen, že jeho pes Ali by za něj v kterémkoliv okamžiku života bez váhání obětoval ten svůj.
Zvířata však neprojevují velikou lásku a další emoce pouze jen nám lidem, nýbrž i vzájemně mezi sebou. O lásce a věrnosti v živočišné říši vypovídají mimo jiné například i takové případy, kdy labuť, opuštěná smrtí svého partnera, vzlétne vysoko k nebi a strmým pádem dolů se zabije.
O zvířecí duši, zejména té psí, lidé přemýšleli již dávno. Za všechny možné úvahy alespoň dva příběhy o psech, které uveřejnil časopis Nové Slunce v roce 1904. V prvním případě skupina lidí ze skotského městečka Peterhead uspořádala sbírku na postavení pomníku psu za oddanost jeho pánovi. Ten se zřítil ze skály a svoji nehodu nepřežil. Když byly po nějaké době nalezeny jeho ostatky, ležel vedle něj i na kost vyhublý, polomrtvý pes, který po celou tu dlouhou dobu neopustil svého majitele.
Druhý zajímavý případ popisuje příběh amerického farmáře, který s sebou na nákup do blízkého městečka vzal i svého psa. Cestou míjeli farmu, ze které vyběhl veliký, vzteklý hlídací pes a farmářova psa ošklivě pokousal. Po nějaké době, kdy se poraněný pes zotavil, přivedl s sebou k dotyčné farmě skutečně obrovského psa ze sousedství. Zřejmě na pomoc, neboť majitel útočného psa se musel o jeho ochranu skutečně dost zasloužit…
