Zaměstnankyně jednoho z chovů brutálně kope čerstvě narozená telata do hlavy a břicha, její „kolegové“ kravám opakovaně zašlapávají hlavy do země, mlátí do nich a bodají je trubkou do břicha.
To nejsou scény z hororu. Tyto výjevy představil veřejnosti spolek Zvířata nejíme. Na týrání hospodářských zvířat upozorňuje opakovaně a české mlékárny vyzývá, ať převezmou plnou zodpovědnost za své produkty. Zneužívání zvířat, kvůli mateřskému mléku, svalovině nebo vejcím, podle spolku nemá v 21. století co dělat. „Je na čase, abychom se chovali jako vyspělá společnost a přestali zvířata považovat za naše otroky,“ prohlásila za spolek Michaela Vincourová.
Kampaň spolku, která postupně zveřejňuje záběry týrání zvířat z farem, je podle zástupců mlékárenského průmyslu manipulativní a české mlékárny poškozuje, přestože zveřejňované záběry sami hodnotí jako hrůzné a naprosto nepřijatelné. Brání se ovšem, že záběry nejsou aktuální a že welfare (životní pohoda) dojnic v ČR je jeden z nejlepších v Evropě, stejně jako kvalita českého mléka.
Koncem osmdesátých let veřejným míněním otřásl článek o podobně krutých praktikách v chovech hospodářských zvířat v Jednotných zemědělských družstvech a Státních statcích. Bylo to šokující a mnozí tento stav přičítali socialistickému režimu, kterému nezáleželo na lidech, natož na zvířatech. „Mysleli jsme si, že se to změní, až budou mít krávy své konkrétní vlastníky,“ připomněla mi moje kamarádka, které není osud těchto nešťastných zvířat lhostejný. „Jenže jsme se mýlili,“ dodala zklamaně. A její zklamání určitě nepramení z toho, že toto týrání teď na „komanče“ už vážně hodit nemůže.
Zdroj: autorský text s využitím ČTK
