Práce na plný úvazek
Zajistit chod domácnosti a péči o děti bývala dříve pro ženu práce na plný úvazek, ať už se o ni starala sama svýma dvěma rukama anebo si mohla dovolit výpomoc dalších osob. To však neznamenalo, že by jí ubylo starostí. Na tyto další osoby bylo třeba dohlížet, kontrolovat je, vést a úkolovat, což znamenalo, že „paní domu“ musela mít jistý organizační talent a také musela všechny domácí práce sama ovládat, i když je osobně nevykonávala.
Náš dnešní problém lze charakterizovat tak, že jsme přestaly být „paními domu“ a místo toho se staly jeho otrokyněmi. Není to naše vina. Během řady uplynulých desetiletí se spojilo několik faktorů, které nás do této nezáviděníhodné pozice dovedly.
V první řadě to zavinil technický pokrok. Před průmyslovou revolucí, tedy než se začala využívat pára, elektřina, stroje atd., by na každého z nás muselo údajně pracovat v průměru na 70 otroků, abychom měli zajištěnou současnou životní úroveň. Před druhou světovou válkou se tento počet scvrkl na několik reálně existujících jednotlivců. Rodina obyčejného bankovního úředníka se třemi dětmi, jak je popsána např. v románu (a později filmu) Mary Poppins z této doby, zaměstnávala ve svém domě nastálo kuchařku, služebnou a chůvu. Paní domu pochopitelně nechodila do práce a všichni tito lidé, celkem osm osob, žilo z jednoho platu otce rodiny. Pokoušet se o něco podobného dnes je samozřejmě absurdní. Průměrný bankovní úředník ze svého dnešního platu sotva zaplatí hypotéku na ten dům.
Služka až po třetím dítěti
Kde nastal zlom? U nás již během protektorátu, kdy podle vyprávění pamětnic měla žena právo zaměstnat služku, až když porodila třetí dítě. Definitivně instituci služebných, hospodyň a chův jako nepřípustného vykořisťování člověka člověkem dorazil socialismus. Zároveň přestala být práce v domácnosti považována za rovnocennou práci „v práci“, do které začaly ženy chodit stejně jako jejich muži. Domácnosti se mohly věnovat až ve svém „volném čase“. Jejich muže však k spravedlivému, tedy polovičnímu podílu na výkonu „ženských“ domácích prací až na čestné výjimky nikdo nedonutil. Zároveň se začaly, především ve městech, rozpadat široké rodiny, kde si „ženské“ mohly domácí práce mezi sebou zorganizovat přece jen efektivněji.
Žena soumar
Moderní socialistická žena tedy uklízela místo služky sama, v lepším případě za pomoci své rodiny. Kuchařku chystající denně jídlo pro celou rodinu zastoupily školní a závodní jídelny a polotovary. Chůvy nahradily jesle a školky. Většina rodin by stejně ani ve svých domovech na ubytování nějaké služebné neměla místo. Poslední takový relikt známe už jen z televize – v podobě hospodyně Emy primáře Sovy pečující jak o něj, tak o vilku, v níž společně bydleli.
Důsledek tohoto „nového uspořádání“ domácnosti, rodiny a práce byl katastrofální. Ženy od té doby mají pocit, že musí být úspěšné v práci, aby se vyrovnaly mužům, a zároveň perfektně zvládat domácnost a rodinu, aby dostály své „ženské role“. Ve výsledku uklízejí o víkendech, žehlí u televize a vaří po nocích. A ještě si myslí, že tak je to správně.
Kupte si čas
Návrat do minulých časů, kdy se o jedno rodinné sídlo stará na plný úvazek několik různých „služebných duchů“, si u nás mohou dovolit jen lidé s extrémně nadprůměrnými příjmy a tato varianta se většiny z nás týkat nebude. Drobnější výpomoc si ale čas od času může dovolit i normálně vydělávající rodina. Jenom si na tu myšlenku zvyknout.
Vlastně už si zvykáme. Životní úroveň roste, řada věcí se stala jednoduše dostupnější. Kolik (žen a mužů) dnes ještě doma plete, šije a přešívá oděvy? A jaké to bývaly poklady, pár čísel Burdy, pletací stroj Dopleta, stará dobrá singrovka! Místo nich dnes rodiny uvažují o koupi myčky na nádobí.
Bodejť by ne, když ruční mytí nádobí reklamy charakterizují jako časově náročný a drahý koníček. A mají pravdu. Protože nádobí může opravdu umýt myčka, na kterou si peníze už nějak seženete, když budete chtít, ale čas, který bez ní mytím nádobí každý den trávíte, ztratíte jednou provždy.
Můžeme, ale nemusíme
Co nám tedy brání v tom, abychom se nestyděli zaplatit si výpomoc? Vždyť ztratit můžeme jen své okovy! Co takhle pro začátek zkusit nějakou neoblíbenou či náročnější práci a svěřit ji někomu cizímu? Už jste zkusili mytí oken? Strojové čištění koberců? Dobrý? A co postupně přejít k celkovému pravidelnému úklidu domácnosti pomocí najaté síly? Nebudete o nic horší než legendární televizní primář Sova. Ten doma nehnul ani prstem. A vnímal to snad někdo z jeho okolí jako nepatřičné? Ani omylem.
Že vám to za to nestojí, někoho na něco shánět, a ještě se s ním zlobit, že všechno zvládáte? Myslet si to můžete, stejně jako ten osel z přísloví. Než ho položilo sté „nic“.
