„Můžeš se stát kýmkoli.“
Podporovat děti v jejich koníčcích a cílech do budoucna je dobré. Nicméně přehnané ambice dětí mohou mít negativní dopad na jejich další život. Je důležité sdělit svému dítěti, že musí mít plán B pro případ, že nebude schopný si svoje sny splnit. Ne každé dítě se může stát talentovaným chirurgem, astronautem nebo fotbalovou hvězdou, i když na tom budou tvrdě pracovat. A je to naprosto normální. Úkolem rodičů je naučit dítě realistickým a stanoveným dosažitelným cílům a upozornit je, že v životě může zažít zklamání.
„Udělej to, i když nemůžeš.“
Pokud jde o fyzickou zátěž, mohou tyto pokyny dítěti ublížit. Tato fráze nejčastěji pochází od rodičů, kteří se snaží uskutečnit své nerealizované sny skrze svoje děti (jako například stát se balerínou nebo hvězdným sportovcem). Cvičení, která jsou příliš intenzivní, mohou skončit traumatem, které si dítě ponese do budoucna. Naučte své dítě poslouchat jeho vlastní tělo, aby mohlo včas říct, že ho něco bolí.
„Jsi jako tvůj otec/matka.“
Není nic špatného na porovnání dítěte s jeho rodičem v pozitivním smyslu. Bohužel tyto fráze mají obvykle negativní konotaci a kritizuje se nejen chování dítěte, ale také chování rodiče. Toto tvrzení dítě mate a nutí ho postavit se na stranu otce nebo matky, aby pak nakonec jednoho z nich mohlo potěšit.
„Jsi nejlepší. Nikdo se ti nevyrovná.“
Možná takovou frázi říkáte s láskou, přesto by idealizace dítěte mohla mít negativní důsledky pro jeho sebeúctu. Vede to k situaci, kdy se dítě neodvažuje vyzkoušet něco nového, protože se obává, že selže a nesplní očekávání svých rodičů.
„Jez brokolici/špenát/květák, je to velmi zdravé.“
Podle vědců z Chicagské univerzity se slovo „zdravé“ stává pro děti synonymem slova „nechutné“. Z toho důvodu mohou odmítnout jíst jakékoli zdravé jídlo, aniž by to vyzkoušely. Pokud chcete, aby vaše dítě snědlo například květák, je lepší říci, že je dobrý a křupavý.
„Nebij svého bratra/sestru.“
Je naprosto normální být přepadený negativními emocemi vůči určité osobě. Pro děti i dospělé je někdy obtížné ovládat své pocity, ale můžeme najít způsob, jak je ovládat. A to je přesně to, co musíme učit také naše děti – přijímat emoce a ovládat naši reakci na ně. Fráze „nebij svého bratra“ nebo „neurážej sestru“ často nestačí, pokud nevysvětlíte důvod. Žádné dítě nikdy neodpoví: „Dobře, nebudu!“ Pokuste se svým dětem sdělit, že by neměly potlačovat své emoce, ale že je špatné dát jim průchod tak, aby způsobily fyzické poškození blízkým. Povzbuďte dítě, aby si negativní emoce vybily na polštáři nebo hračce, nebo aby nakreslilo obrázek, který odráží jeho pocity. Nebo aby jednoduše popsalo své pocity pomocí slov.
„Nebuď naštvaný kvůli nesmyslům.“
Nepodceňujte problémy svého dítěte. Možná to pro ně není nesmysl, i kdyby šlo jen o ztracenou hračku. Když budete přehlížet pocity svých dětí, můžete nakonec ztratit jejich důvěru. Může to vést k tomu, že pokud pak budou mít opravdu vážný problém, nepřijdou k vám pro radu nebo pomoc.
„Nech mě, abych ti pomohl/a.“
Schopnost dítěte určit, kdy skutečně potřebuje pomoct a kdy si dokáže poradit samo, je jednou z nejdůležitějších dovedností, kterou musí získat. Mnoho rodičů předchází potřebám svých dětí, například když jim pomáhá s domácími úkoly, které by dítě mohlo udělat samo. Později v dospělosti je pro takového člověka těžké pustit se do něčeho nového, protože se bojí selhání.
„Nedotýkej se toho, rozbiješ to!“
Pokud budete opakovat tuto frázi, bude to mít za následek, že se vaše dítě bude cítit nesebevědomé a omezené. Po vyslechnutí této fráze je pravděpodobné, že dítě věc upustí a zlomí, protože jste je jim už předem řekli, co se stane. Až bude dítě dospělé, může se bát vybudovat si kariéru. Bude si jisté, že nic nevyjde, a že tedy nestojí za to ani začít. Pokud se obáváte, že vaše dítě může rozbít nějakou cennou věc, je lepší říci: „Buď opatrný. Obávám se, že by se to mohlo rozbít.“
„Jsi tak chytrý!“
Na první pohled by tahle věta mohla vypadat jako vhodný způsob, jak pochválit dítě. Může jej však přimět, aby si myslelo, že není nutné vynaložit velké úsilí k dosažení úspěchu, protože má nějaký přirozený talent nebo chytrost. Je lepší podporovat práci a úsilí dítěte než jeho rysy. Například můžete říct: „Na tomto projektu jsi tak tvrdě pracoval“, nebo „Věřil/a jsem, že to dokážeš, protože jsi tomuto úkolu věnoval/a tolik času a úsilí“.
„Maminka nepláče. Všechno je v pořádku.“
Někteří rodiče se snaží chránit dítě před starostmi a předstírají, že jsou šťastní a že je všechno v pořádku, i když je tomu přesně naopak. Děti však cítí falešné emoce a děsí je. Pokud potlačujete negativní emoce a předstíráte, že je vše v pořádku, zhorší to nejen vaše zdraví, ale také vztah k vašemu dítěti. Nemusíte říkat svému dítěti o všem, co se stalo, ale je důležité ukázat dětem, že by se neměly stydět za své vlastní pocity.
„Nemluv s cizími lidmi.“
Pokud jde o malé děti, je pro ně taková fráze velmi těžká na pochopení. Kromě toho by se mohly začít vyhýbat všem lidem včetně těch, kteří se jim snaží pomoci (například hasiči nebo policisté). Namísto zákazu dětem mluvit s jakýmkoli cizím člověkem, je lepší vysvětlit jim, jak se v určitých situacích chovat. Například co má dělat, pokud jim nějaký podezřelý muž nabídne bonbóny nebo je vyzve, aby s ním šlo do auta nebo domů.
Zdroj: Bright Side
