Stejně jako na každou činnost, od které očekáváme, že bude dlouhodobá, se musíme řádně připravit i na cyklistiku dítěte. Zásadní je správný výběr kola, správně a efektivně pojatá první jízda, po které by měl přijít první společný výlet. Dodržíme-li tato jednoduchá pravidla, to by bylo, aby se mu to nezalíbilo…
Správný výběr kola
Že je správný výběr kola pro nejmenšího člena výpravy tou nejdůležitější věcí, je nad slunce jasné. Jak asi dopadne výlet na příliš malém nebo naopak velkém a těžkém kole? Asi ne nejlépe, nehledě na to, že se na příští těšit nebude, dost možná už o kole nebude chtít ani slyšet. Zásadní je, aby si dítě nové kolo samo vyzkoušelo, nejlépe pod dohledem zkušených odborníků.
Jak vybrat to nejvhodnější? Když se dítě postaví rozkročmo na horní rámovou trubku, mělo by mít pod sebou místo ještě přibližně pět centimetrů. Když sedí, musí pohodlně dosáhnout na řídítka, která by mu měla směřovat na úroveň pasu. Dětem do výšky 100 cm postačí dvanáctipalcové kolo. To bývá často jeho úplně prvním a je vybaveno bezpečnou brzdou se zpětným záběrem pedálů nazývanou torpédo. Když ratolest doroste do výšky 120 cm, sáhneme po kole šestnáctipalcovém, které je ideální pro výšku do 135 cm. Zpravidla už má převody a přední a zadní brzdy. Samozřejmou a povinnou výbavou je dětská přilba, vhod přijdou i reflexní prvky, kryt na řetěz, který zajistí, aby se do něj dítěti nezamotala nohavice a v neposlední řadě cyklistické rukavice.
První jízda
Odborníci shodně doporučují pořídit dítěti nejdříve odrážedlo, které vypadá jako malé kolo bez pedálů. Prcek se na něm naučí držet rovnováhu, která je pro jízdu na kole zásadní. Než poprvé vyjede, musíme mu vysvětlit, jak se správně brzdí. Pro menší děti je určitě příjemnější brzdit zašlápnutím dozadu, protože ruční brzda může být pro malé prstíky nepohodlná. Stejně často brzdí intuitivně nohama.
Dát nebo nedát zadní balanční kolečka, je asi věc individuální. Šikovnější jedinci to zvládnou hned bez nich, ale jsou určitě praktická. Dobrý tip na učení držení rovnováhy, je nasadit dítěti na záda batůžek, který složí jako držadlo. Při jízdě jej lehce přidržujeme za rukověť, dítě pocítí větší jistotu a často si ani nevšimne, že už batoh dávno nedržíme a ono jede samo.
A pozor, důležitá rada: malého jezdce musíme chválit, chválit a chválit!
První výlet
A přišel den D, vlastně spíš V – výlet! Malý sportovec už sám a pohodlně zvládá první vzdálenosti, je tedy čas vydat se na vytoužený rodinný výlet. Než vyjedeme, důkladně si zopakujeme pravidla bezpečné jízdy a brždění, a připomeneme zásadní pravidlo: prudké zabrzdění na poslední chvíli se rovná letu přes řídítka. Proto brzdíme plynule, zlehka a s patřičným časovým předstihem, a to se týká všech členů výpravy, bez rozdílu věku. Přibrzdit si musíme rovněž i před vjezdem do prudké zatáčky. Dospělák to ví, ale pro prcka je to příliš informací najednou. Takže připomínat!
Zkouška rovnováhy taky není od věci. K tomu poslouží jednoduchý test: jakákoli vodorovná čára, kterou necháme mlaďocha přejet. Čím pomaleji na ní zvládne jet, tím klidněji se můžeme vydat na cestu. Další důležité upozornění: musí se dívat před sebe a nesoustředit se příliš na terén pod sebou.
Pětileté dítě by mělo zvládnout ujet pět kilometrů. Všichni víme, jak je důležitá motivace. Co takhle zmrzlina v cíli? Mohla by malého cyklistu motivovat k jízdě. Když ani to nezabere, pochvalují si zkušení rodiče tažnou tyč, s níž spojí svoje a dětské kolo. Mrňousek pak bez slzavých nářků, že ho bolí nohy a už nemůže, dojede do vytouženého cíle.
Tak příjemnou cestu, a hlavně šťastný návrat!
