Takidžiró Óniši byl absolventem 40. běhu japonské císařské námořní akademie, kterou ukončil jako 20. nejlepší ze 144 kadetů. Od prosince 1915 sloužil jako mladší poručík na palubě nosiče hydroplánů „Wakamija“. Na počátku druhé světové války v Tichomoří byl odpovědný za vývoj některých technických detailů útoku na Pearl Harbor v roce 1941 pod velením admirála Isoroku Jamamota. Sám Óniši se stavěl proti tomuto útoku, protože si uvědomoval, kam by mohla vést válka s nepřítelem, který má tak velký ekonomický potenciál. Podřízení si na něm cenili, že ať byla jeho rozhodnutí správná či nikoli, nikdy se nevyhýbal odpovědnosti za následky.
V říjnu 1944 se Óniši stal velitelem „První letecké armády“ na severních Filipínách. I když je mu obecně připisováno autorství plánu na použití taktiky sebevražedných leteckých útoků proti nepřátelským lodím, pravdou je, že tento „projekt“ byl započat už před jeho příchodem a on ho zpočátku odsuzoval jako scestný. Po ztrátě Mariánských ostrovů ale změnil názor a sebevražedné útoky začal sám nařizovat.
Až poměrně pozdě pochopil, že Japonsko nevyhnutelně spěje k porážce a druhý den po vyslechnutí císařova projevu o kapitulaci Japonska spáchal rituální sebevraždu známou v Evropě jako harakiri, v Japonsku jako seppuku, ve svém domě 16. srpna 1945. V dopise na rozloučenou se omluvil pilotům, které poslal na smrt. Jeho agónie trvala při plném vědomí 17 hodin, takže trest, který ze svého přesvědčení sám na sobě vykonal, byl podstatně přísnější a bolestnější než ten, ke kterému by byl odsouzen jako válečný zločinec.
Jako piloti kamikaze zemřelo přibližně 4000 japonských vojáků, většinou univerzitních studentů. Pro nás často nepochopitelná japonská kultura a tradice se v tomto případě opírala o historický jev Kamikaze čili Božský vítr. Šlo o hurikán, který po dvakrát uchránil Japonské ostrovy před mongolskou invazí. Poprvé v roce 1274 zničil polovinu mongolských invazních lodí, podruhé v roce 1281 dokonce 4300 lodí z celkem 4500 lodí s více než 100 000 muži. Tak vzniklo obecné přesvědčení, že Japonsko chrání před obsazením Božský vítr, a když se neobjevil sám od sebe, nahradili ho sebevražední piloti. K obsazení Japonských ostrovů Spojenci ale nakonec stejně nedošlo, protože ke kapitulaci Japonsko přimělo shození atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki.
Podobně uchránily přírodní živly roku 1588 Velkou Británii před pokračováním útoku španělské „nepřemožitelné“ flotily zvané Armada. Racionálněji uvažující Britové v tom možná viděli kus štěstí, ale určitě si z toho neodvodili, že Británie je nějak zázračně chráněna proti jakékoliv invazi. Takže tam žádná tradice Božské větru, natož pak sebevražedných pilotů, nikdy nevznikla.
